úterý 3. ledna 2012

Kdo jsem, kam jdu a kam patřím

Když se tak někdy ohlížíme zpátky svým životem, je těžké rozpoznat, kdo nás vlastně na naši životní cestu navedl. Většinou je to souhra nebo naopak nesouhra různých vlivů, okolností, situací a hlavně lidí. U mých dětských počátků psaní byla paní Milena Hercíková z liberecké Lidušky, hudebně-dramatického oboru. Chodila jsem k ní spoustu let a zbožňovala ji. Mimochodem zbožňování je v životě strašně důležitá věc. Zjistila jsem, že si nerozumím s lidmi, kteří toto slovo neradi vyslovují, kteří ten cit neznají a nepotřebují. Dobře si toho všímám u svých dětí a jsem ráda, když samy v sobě zbožňování  umí probudit, když jsou ho vůbec schopny. Považuju to za stejně důležité jako umět zaplatit složenku. 
Pod stromeček jsem nečekaně od Mileny Hercíkové dostala tři její knihy. Bylo to moje letošní největší dojetí, měla jsem slzy v očích, když jsem ty dárky rozbalila. Jsem přesvědčená, že právě ona je jedním z nejdůležitějších lidí, díky kterým jsem pochopila, kdo jsem, kam jdu a kam patřím. Děkuju!





4 komentáře:

  1. Krásně jste to napsala a s tím zbožňováním máte 100% pravdu. Zbožňovat, milovat, nadchnout se, být fascinován, to všechno dává křídla...já to tak teda mám:-) Pavlína

    OdpovědětVymazat
  2. ...tak to vám paní Hercíkovou upřímně závidím (ale přeju, pochopitelně)...:-)
    Moc zábavný blog, děkuji za možnost nahlédnout.

    OdpovědětVymazat