úterý 6. září 2011

Před tratí, za tratí





Moje noha a Janina fenka Gaia. Jenny by žárlila. Všichni psi mě okamžitě zaléhavají.

Dnes mám slavný den. Začala jsem chodit na angličtinu. Mám sice 35 let zpoždění, ale v mém životě je všechno hodně napřeskáčku. Když jsem si minulý týden uvědomila, že už skoro dvacet let mažu ráno svačiny (letos už teda jenom Stele, ale loni ještě i Kryštofovi a jeho slečně, co u nás bydlela), tak jsem si řekla, že ukrojím ze společného času další kus, který budu věnovat jen sobě (ale svačiny budu mazat dál, slibuju, děti mé).
Jana, co mě učí, je sousedka před tratí, já bydlím za tratí, cesta ode mě k ní trvá tři minuty. Žila nějakou dobu v Kanadě, přestěhovala se tam v osmačtyřiceti za svou láskou z mládí. Teď žijí tady. Tedy žili. Než ji láska před dvěma měsíci opustila a odešla za jinou láskou. Jana mu ještě uvařila oběd a pomohla sbalit věci. Neznám jinou takovou ženu. Všechno mě na ní zajímá. Těším se, že se teď budeme vídat často.

1 komentář:

  1. Tak to ti moc fandím!!! My letos chceme zahájit rodinné vyučování. to bude průser:-) Ale každopádně ti závidím, že máš takovouhle sousedku! A má nádherný dveře!!! O kytce ani nemluvím, teda nepíšu, ta je božská! Takovu chci! Ty počítáš mazání svačin a já si nedávno doma posteskla, že už asi 17 let umývám doma WC (kromě jiného) a že mám za sebou teda docela dobrou kariéru hajzlbáby. A čas běží....:-)A.

    OdpovědětVymazat