a když zrovna spím, tak mě to i vzbudí. Zdá se mi o tom, že mi někdo fyzicky ubližuje, ostatní lhostejně přihlížejí a nikdo mi nepomůže. Přesně to se mi před chvílí stalo. Musím vstát a začít něco dělat, protože už několikrát se mi ten šílenej sen vrátil. Dnes jsme navíc se Stelou samy doma, takže žádná mužská utěšující náruč. Mé sny často vyprávějí ucelené příběhy, někdy se mi zdá i o tom, co bych chtěla zažít, ale realita se tomu vzpouzí. To jsou pak hezký sny, ze kterých se nechci probudit. Ale to už se mi dlouho nestalo. Včerejší den mě dost skřípnul, samé pracovní maily (přečti, oprav, vymysli ...), nestihla jsem pro samý vymejšlení ani upéct dětem štrúdl, který jim slibuju už dva dny. Odpoledne jsem otevřela Reflex a tam našla na deseti stranách nechutný hon na Obermannku a strašně mě to vzalo. Překvapilo mě, jak moc zle je to napsaný, kam se na ně hrabe bulvár. Můj oblíbený časopis! Takže jsem hned napsala do redakce reakci a poslala jim to. Já nejsem jako lidi v mých snech. Nedokážu stát opodál a tvářit se lhostejně. I když vím, že mi to při první příležitosti natřou. Ať! Jsem zklamaná, jaký jsme čím dál větší srabi. Zřejmě si neuvědomujeme, že když my se nezastaneme druhých, pak se ani nikdo nezastane nás.
Jdu si pustit nějakej hezkej film. Jinak tuhle noc nepřežiju.
Žádné komentáře:
Okomentovat