To je krásnej podzim, že jo? Přestože je doma tisíc věcí k dodělání, vyprání, uklizení a tak, přesto jsme svatého Václava strávili téměř slavnostně - procházkou po Praze, dobrým obědem v Lokále a pak kávovým dýchánkem v krásném baru na Střeleckém ostrově, odkud jsme pozorovali řeku, Národní divadlo a tak. V podzemí Staroměstské radnice je zajímavá výstava sochařského studia BUBEČ. Výjimečně jsem nezapomněla foťák.
Instalace sochařky Morávkové Šedové (je to jedna žena se dvěma příjmeními) nás zaujala nejvíc. Při pohledu do očí ženy jste totiž viděli film, který jí v nich běžel. Úžasné podobenství. Pro muže vysvětlím: když se díváte ženě do očí, taky byste měli vidět příběh. Ale možná by vás nepotěšil.
V očích je vždycky všechno pravdivý.
Žádné komentáře:
Okomentovat