Jak se (ne)píše seriál/Poslední nadechnutí


Už jsem doma.
Deset dní jsem na chalupě nepsala. Stav naprosto nevídaný.
Nový projekt se táááhne, takže předpokládané termíny hotových scénářů padají jak hrušky na podzim.
Viděla jsem hodně filmů, přečetla dvě knihy a spoustu času jsem strávila ve vodorovné poloze.
Taky jsem jezdila na kole, vyhořel mi startér v autě, takže mi auto museli odtáhnout.
Prej někam do Novýho Boru.
Tak doufám, že se s ním ještě shledám.
Dneska si jen tak pro sebe rekapituluju,
protože od zítřka mi už začíná psací maraton.
Poslední nadechnutí a ráno v sedm pod hladinu.
Když nemáte řád, nic nenapíšete. Mám řád.
Akorát zas nebudu vědět, čí jsem.
Čí jsem?

1 komentář:

  1. No přeci svoje!!! :-) Počkej až koukneš do zrcadla a nebudeš vědět, kdo tam je. Tak šup do psaní. Jsem po třech týdnech v práci a zažívám rozkoš!!! Já to tady miluju! Přeji Ti hodně klidu a pohody při tvorbě a hlavně ať se v tom neztratíš!
    A.

    OdpovědětVymazat