Psaní a praní

Když pracujete doma, máte velkou výhodu, že když všechno nestihnete do pátku, můžete plynule pokračovat celý víkend. Což jsem udělala, protože jsem měla rodičovské volno - Stela odjela na chatu ke kamarádce a Kryštof je tak velkej, že už se mezi děti nepočítá. Takže jsem psala a psala. Opravovala jsem další várku dialogů v Ord. Tak příšerně mi to nešlo, že jsem v pátek z toho nemohla usnout a v sobotu k tomu vstala ve čtyři. Není v mých silách (asi v ničích) stokrát stejnou scénu popsat novými, ideálně vtipnými dialogy. Ještě 4 díly a končím. Mezi psaním už jsem jenom prala, sázela kytky a taky jsme konečně uklidili lyže na půdu. Doteď stály v předsíni. A ještě jsem vyházela za Ivanovy asistence půlku jeho prošlýho šatníku, kterýho se nechtěl vzdát. Ne, že by v těch věcech chodil, ale bál se, že mu budou chybět. Nebudou. Chodí stejně jenom v těch novejch - až do roztrhání, protože velikost 2XL či 3XL jen tak nekoupíš. Občas si všímám, v čem chodí jiní muži a říkám si, proč jejich žena nezasáhne. A pak většinou zjistím, že i ona nosí sešlapaný boty a utahaný oblečení. A není to vůbec otázka peněz, protože hezký kousky najdeš i v sekáči. Oni prostě na sebe kašlou - tak nějak celkově. Takže se snažím zasahovat, aby mě u Ivana ve firmě baby nepomluvily. Akorát se děsím nečekaných návštěv, protože moje pyžama by před nimi neobstála. Znají je hlavně pošťačky, když mi nosí rekomanda, tak se tyto dobré ženy snažím uplácet každoročně vánočním dárkem. Což se mi dařilo jen do doby, než jsem jim nabourala auto.
Tak hezký zbytek neděle, jdu ještě přebásnit Čestmíra, který se posté vrací do nemocnice jako primář a musí to být emočně vypjaté. Oj!