Tohle je Jenny, můj psací pes. Vyfotila jsem ji po ránu, kdy se snaží někam zdekovat a nepřekážet, protože u nás vrcholí ranní boj pěti lidí o koupelny, zrcadla, rohlíky, tiskárnu, omluvenky do školy, prostě o ČAS!!! Takže ideální je se rozvalit do polštářů na sedačce. Trochu blafuju, protože jsem jí přikryla velké břicho, aby vypadala hezčí. Je jí už 11 let, ale její narozeniny neznáme, protože jsme si ji vzali z útulku. Hned nám porodila štěňata, která nikdo nechtěl. Nesnášela děti, kulhající lidi v montérkách, někdo jí hodně ublížil. Stačilo prudce zvednout ruku a ona lehala k zemi. Postupem času nejvíc přilnula ke mně a kdykoli uslyší cvakání klapek počítače (jako právě teď), vyskočí a jde si mi lehnout k nohám. Proto o ní říkám, že je to psací pes. Doufám, že mi ještě chvíli vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat