... zase ta Lucie!

Příprava do školy

Myslím, že to deváťačky s líčením už opravdu přehánějí!

Žlutý víkend

Víkend na Vysočině.
Jednou za rok - vždycky na podzim - se scházíme s partou dvaceti lidí.
Pokaždý na jiným místě.
Poprvé v životě jsem jedla jahelník.
Pořád je co objevovat.

A dnes večer ještě pracovní porada. Nejdřív ve dvou, pak ve třech, nakonec v pěti lidech.

Čtyřicetiminutová cesta domů autem mi trvala dvě hodiny.

Moje stará navigace totiž nezná pojem Pražský okruh, takže mě vedla centrem Prahy, kde jsem totálně zabloudila. I s navigací. V jednom místě byl totiž zákaz vjezdu a žádná značená objížďka. A navigace mě třikrát vrátila na stejné místo. Před značku zákaz vjezdu.

Nepodařilo mi zrestartovat můj mozek a začít prostě uvažovat.

Zpět tedy do vesnice, odkud jsem původně jela, a s pomocí taxikáře jsem se konečně vymotala.

To bylo radosti!

Lampa

Na dnešek jsem měla objednaného elektrikáře, který nám spravoval různé věci v domácnosti a taky věšel lustry. Jeden mi chyběl, tak jsem včera večer honem jela do Hornbachu, abych nějaký koupila. Chtěla jsem něco ulítlýho, moje představa byla růžová umělohmotná napodobenina křišťálových lustrů s ověsy ... ale nic takového tam neměli.

Tenhle lustr mě zaujal, stála u něj manželská dvojice středních let a kroutila hlavou, kdo si tohle může koupit?! Když jsem sáhla po krabici a dala si ji do košíku, tak nechápali.

Problém je, že instalace osvětlení je v těchto hobby marketech tak mizerná, že člověk musí mít hodně velkou představivost, aby vybral správně.

Lustr visí v pokoji babiček, aby při odpočinku mohly očima spočinout na té kráse. Protože momentálně tu žádná babička není, pokojík slouží jako sklad ozdob, které přerozděluju a muckám se s nimi.

Jsem zase nadšená!

Veškost

... říkala moje babička těmto starým krámům.

Tuhle skříňku jsem opět (jak jinak) vydražila. Akorát jsem trochu neodhadla vzdálenost, tak jsme s mým mužem pro ni jeli 100 kilometrů tam a 100 zpátky. To se vyplatí. Až ji zrenovuju, budou v ní vánoční ozdoby. Zatím ji můj muž schoval do koupelny, aby nebyla všem hned na očích. Stela se ovšem se skříní odmítla sprchovat. Už teď mě děsí, kde všechny ty moje oblíbené věci jednou skončí.

Ale co.
Zatím žiju, tak si všeho musím užít do zásoby.

A to jsem ještě v pátek doma řekla, že jedu na chvíli do města, a přijela jsem s obrovským balíkem vánočních ozdob, které mi vlakem přivezla z Havířova čtenářka mého blogu Eva.

Evo, moc děkuju, všechny jsou nádherné!
Nafotím později, za lepšího světla.

Strašně bych vám chtěla napsat, jaký teď mám fofr, jak přemýšlím a píšu, a nestíhám skoro nic jinýho.

Jenže nemůžu, protože smlouva a pokuta za nemlčenlivost.
Jestli náš projekt bude přijat, tak budu mlžit ještě dlouho, zhruba tak tři čtvrtě roku.
Pokud nebude, tak budu mlžit pořád a ještě k tomu budu smutná.

Hovory přes oceán

Nejčastěji v sobotu.

Dnes i s babičkou, která přijela z Liberce.

Vlastně skoro prababičkou.

Svíčková(ní)

Už to zase začíná. Svíčkování. Mám ještě zbytek svého loňského objevu, který nás provázel zimou, a letos asi taky nebudeme měnit značku.

Uvnitř voní andělský křídla a můj muž se stále ráno a večer koupe v bazénu. 9°C. Odmítá vzít na vědomí, že skončila plavecká sezóna, je mu to líto. Ale třeba bude otužilej.

V posledních dnech mám pořád před očima nový příběh, takže moje soustředění na cokoli jiného dostává vážné trhliny.

Například jsem zapomněla, jak se tankuje do auta nafta. Mně ji totiž většinou tankuje můj muž. Za poslední dva roky jsem SAMA tankovala asi třikrát. Takže není divu, že jsem zapomněla, JAK zakroutit tím víčkem, aby se dalo natankovat. Tolik jsem se styděla, že jsem si ani netroufla oslovit nějakého muže, aby mi pomohl. Přitom jedna moje kolegyně PŘEDSTÍRÁ, že neumí otevřít nádrž a loví tak chlapy.

Ale mně se lovit nechtělo.

Takže jsem téměř nasucho zahanbeně odjela domů.

Těsně předtím jsem nemohla opustit areál televize, protože jsem parkovací lístek strkala jinam a opačnou stranou. Musela přijít ostraha, která mě vysvobodila. Poté jsem se snažila najít Stelinu školu, kam se hlásí, a ani podle navigace jsem ji nemohla najít. Když jsem našla (kus jsem došla pěšky), tak jsem Stelu objednala na úplně jiný přípravný kurs, než na jaký se bude hlásit obor. Radši jsem jí to ani neřekla, aby nešílela, že jsem trvale nemožná.

Život je plný nečekaných zkoušek - jak právě říkají v tv reklamě.

Akorát jsem nezachytila, co se reklamuje.

Že by neschopnost?

Zase ozdoby

Letos se mnou mějte trpělivost.

Rozhodla jsem se, že rozšířím svoji sbírku, a tak pasu po aukcích s ozdobami, ve kterých majitel netuší, co prodává. Nasadí nízkou cenu, hlavně aby se toho zbavil, ona se stejně vyšplhá, ale ne tolik, jako když někdo ví, co prodává. Jak už jsem psala minule, mnozí překupníci chytili slinu, a prodávají neskutečně vysoko. Pravda ale je, že většinou to nikdo nekoupí.

V těchto dnech (= před Vánoci) jsou ceny ještě výš, takže už nekupuju.
I tak k nám pošťák jezdil několikrát týdně a celá rodina při spatření pošťáckého vozu vzdychla: ZASE VOZDOBY!
Ale já jsem šťastná.

Akorát už máme doma téměř na všech vodorovných plochách krabice s křehkým obsahem a já jimi postupně plním různé nádoby, včetně akvária (teda prázdnýho).

V aukci jsem zakoupila též vitrínu, pro kterou si musím jet až někam k Plzni, ale byla za pár peněz, tak nekup to!

Už poznám i skvosty, zatím jsem jich moc nevyhrála, protože se opravdu vyšplhají do tisícových částek. Jednou možná budu litovat, ale teď je to pro mě zkrátka moc peněz.

Včera jsem měla zálusk na jednu ozdobu, moje maximum byly dvě stovky. Jenže ona se vydražila za pět set plus stovka poštovné.

Nutně bych potřebovala knížku, která by byla něco jako Atlas hub/ ozdob.

Abych poznala, kde se co vyrábělo, strašně by mě to zajímalo.

Vyšly jenom dvě publikace, obě mám, ale tam jsou jen kusé informace.

Chybí hlubší studie.

Tohle jsou malé skvosty, navíc ve velmi dobrém stavu

Zahrada pro líné

Když jsme kdysi s kamarádkou zahradní architektkou koncipovaly naši zahradu jako bezúdržbovou, netušila jsem, jak moc práce mi to ušetří, a jak se tahle vize naplní. Od jara jsem jen párkrát vytáhla nějaký bodlák, mimochodem to je nejčastější zahradní práce - snažím se i s kořenem vytáhnout vysemeněné rostliny, které se přestěhovaly. Ale dost jich nechám na nové adrese. Vytváří občas nečekaná zákoutí.

Několik zahrádkářů už mi řeklo, že by z tohohle bordelu zešíleli.
Já jsem teda naprosto v klidu.

Před deseti dny tu byl fotograf z časopisu Moje psychologie a fotil mé sochy. Ze zahrady byl taky nadšen, bál se, že máme keře ostříhané do koule ... to nevím, kdo by to dělal.

Zahradník už mi zase neodpovídá na sms a nebere mobil.
Však já ho doženu!

O Silvestru už mám jasno

Předbíhám v čase, já vím.

Je ale nejvyšší čas si sehnat ubytování na Silvestra, aby člověk neplatil horentní sumu za ubytování a vybral si takové, které se mu opravdu líbí. Takže jsme si přes Airbnb zabukovali pětidenní pobyt v Budapešti, v úplném centru, ve starém pavlačovém domě. Byt tentokrát není tak free jako v Berlíně, protože s sebou bereme i babičku (která ve svých 84 letech sice free je, ale přece jenom ji nechceme nechat spát na zemi. Dost na tom, že bude muset vyjít čtyři patra bez výtahu.)

Ale i tak byt naše představy splňuje. Hlavně cenově. Trochu si myslím, že jsme si ho zarezervovali dřív, než slečna stihla zvýšit silvestrovskou taxu. Dny kolem Nového roku jsou totiž 2-3x dražší, než za které majitel pronajímá po zbytek roku.

Vzhledem k tomu, že si nedáváme vánoční dárky, ale novoroční, tak máme nakoupeno!