Berlín - auf wiedersehen!

Prošli jsme několik barů a jídelen, určitě designově nejzajímavější (a taky nejdražší) byl tento v 25 Hours Hotel. Je nedaleko Muzea fotografie, kde jsme byli na výstavě, ale bohužel se tam nesmělo vůbec fotit.

 

Z baru vidíte pod sebou zoologickou zahradu a můžete (třeba jako já) dlouhé minuty nerušeně pozorovat paviána houpajícího se na laně.

 

Výhled, jídlo i pití bylo výtečné. Ostatně jako celá návštěva Berlína.

Vůbec se nám nechtělo domů.

Spoustu míst jsme vůbec nestihli navštívit, tak zase příště!

 

 Místo recepce je v přízemí hotelu tohle auto

 

 Nejlepší Caesar salát, jaký jsem kdy jedla. Ovšem taky nejdražší.

 

Nejlepší cheesecake, jaký jsme kdy jedli. A jestli byl taky nejdražší?

Jo, byl!

 

 



 

 

Berlin: sto měst v jednom

Náš nejoblíbenější bar byl hned pár metrů od domu. Můžete tu snídat, obědvat, večeřet, snít, číst ... cokoli chcete. Bydleli jsme ve čtvrti Neukolln (nejde mi udělat nad "o" přehláska), bydlí tady hodně Turků. První den jsme se toho skoro lekli, ale postupem času už to nevnímáte. Ženy chodí v dlouhém oblečení s šátkem na hlavě. Sedí takhle i v baru. Když jsme chodili v noci domů, po cestě jsme míjeli podniky, které nevypadaly zrovna přívětivě. Člověk by se skoro bál, ale pak najednou uvidíte, jak u jednoho pajzlu venku sedí dvě starší echt německé dámy a hrají spolu kanastu.

Tyhle paradoxy miluju.

Celkově je Berlin hodně rasově i kulturně barevný, sto měst v jednom. To nám naprosto vyhovuje. Nevím, jestli to jen tak vypadá, ale všichni se tolerují. Cestou od domu k metru vás sice několik žebráků požádá o jídlo, pití nebo peníze, ale opravdu POŽÁDÁ. A lidi sem tam i něco darují, párkrát jsme zažili, že dokonce s úsměvem a radostí.

Sem by měli jet na exkurzi všichni naši spoluobčané, kteří netolerují nikoho jinýho než bledé tváře.

Akorát mi je záhadou, že Němci se pořád ještě nebrání přílivu uprchlíků, když na rozdíl od nás mají přímo před očima, kde spousta z nich skončí. Na ulici. Bohužel.

Berlín: nedělní blešák a muzeum socialismu

V neděli se v různých částech Berlína konají klasické blešáky. Největší a nejznámější je ve čtvrti Prenzlauer v Mauerpark. Dostanete se tam pohodlně metrem. Pokud si ale chcete něco koupit, je ideální přijet autem. To my jsme naštěstí neměli, jinak bych byla schopná ho nabouchat krámy až po střechu. Koupila jsem si tedy jen pár lžiček, které I. usmlouval z 15 Euro na 10.

Berlíňané sem jezdí i jenom na výlet, kromě veteše a uměleckých věcí se tu totiž dá u stánků výtečně najíst. Kuchyně je mezinárodní a za pár eur k tomu. Byli jsme nadšení, vydrželi bychom tu celý den.

Myslím, že náš hostitel Ben tu nakoupil spoustu zařízení do svého bytu :)

 

Odpoledne jsme vydali do Muzea DDR, které mapuje celkem věrně období socialismu. Nechybí tu typický trabant (moji rodiče ho měli taky a příšerně jsem se za něj styděla, přála jsem si mít aspoň škodovku) a jiné atributy socialismu, které jsou společné celému východnímu bloku, nejenom (původně východním) Němcům. Je tu i celý socialisticky vybavený panelákový byt, brr. Já teda v paneláku nikdy nebydlela, ale na mého muže to nepříjemně dolehlo.