Moje učitelka angličtiny mi hrozně ráda chystá svačinu. První její otázka je, jestli jsem snídala, a když přiznám, že jsem to nestihla, tak se zaraduje.
Coffee, tea ... what?Zítra vyšetření v IKEM.
Po dlouhý době se něčeho bojím. A to tak, že strašně. Doktor mi řekl, že si to mám najít na netu, abych byla připravená. Pustila jsem si video a po deseti vteřinách jsem ho vyděšeně vypnula. Od tý doby se klepu. Už aby bylo zítra večer!
Říkala jsem si, že na stárnutí je hrozný jen to, že člověk chodí častějc k doktorům.
Ale pak k nám přijela babička, který je 85, bolest léčí tak, že si příslušnou část těla zabalí do deky (jakože teplo), prášky proti bolesti brát nechce, protože si přečetla, že jsou návykové, a většinu chorob léčí čajem (buď heřmánkovým nebo mátovým). Pochopitelně tím nejlevnějším, co stojí v diskontu 10 Kč za celou krabičku.
Zjevně je to všechno v hlavě.
Ach jo!
