Bez fotky

Moc věcí, zážitků, moc všeho.
Málo času psát.

Našli jsme peněženku s občankou, řidičákem, platebníma kartama a spoustou jinejch věcí - přes vizitku tatéra jsme našli majitele - a vrátili ji, samozřejmě.

Dnes mi zčernala obrazovka u mého milovaného ntb vaio. To už je totálka. Já ty počítače vždycky úplně vysaju. Jako femme fatale likviduje chlapy, tak já notebooky.

Taky bych chtěla být femme fatale, ale to už asi nedoženu.

Teď mám provizorku pc lenovo, ale nemiluju ho. A není tu dírka, do který bych strčila paměťovou kartu z foťáku, aby mi do pc nalezly fotky. Takže nevím, jak to budu dělat.

Stela už dnes přinesla výzo. Docela fajn. Průměr.

Byla třetí v foto soutěži kapely Slza, vyhrála mobil za pět tisíc. Zírám.

Doma Kryštof s Monikou.

Je to hezký.

Ale v pondělí ráno už zase odlétají. 

Mají teď křídla.

Koukám v ČT art na Honzu Nedvěda, TKM. To je teda totální retro!

Konec telegramu.

Mimochodem - pamatujete si ještě někdo na telegramy?

Jednou jsem poslala svýmu klukovi telegram, že ho miluju.

Pak jsem to ještě poslala za rok druhýmu.

A ty dva si to mezi sebou řekli.

:)

Mezi spaním

Dnešek jsem skoro celý prospala, protože mejdan končil až ráno a docela dramaticky.
To už se tak někdy stane, když se ty mladý nadrátujou.
V mezeře mezi spaním (u kafe a medovníku) jsme se Stelou koukly na výbornej biják Rodinný film.

Už kdysi jsem od tohoto režiséra viděla tv film a byla jsem z něj pěkně vedle. Skvěle umí pracovat s příběhy dospívajících. O dospělých nemluvě. Dívá se na ně úplně jinou optikou než je obvyklý.

Konečně esteticky zajímavej film, skvělá kamera, chladná barevnost (která by se báječně hodila pro maximalisty do seversky pojatejch šedejch interiérů bytů), málo dialogů, super hudba, scény posouvají děj dopředu, nešlapou na místě. Jste zvědaví, co přijde dál. Trochu se bojíte, hodně dojetí, strach i tajemství, a vy čekáte na happy end, kterej se ve zvířecí rovině dostaví.

Ve svý videotéce ho teď má O2.

O tomhle filmu se píše:
"Jak se vypořádají s nečekanou svobodou dvě dospívající děti, jejichž rodiče se vydali na plavbu jachtou po oceánu? Co udělá odloučení s dosud perfektně fungující rodinou? A co když do tohoto rodinného „testu" vstoupí další, nečekaně dramatická událost?"

Krajina s nábytkem

... ten film miluju.

U nás od včera příprava na Kryštofovu párty.
Z rodiny jen my, jinak samí kamarádi.
Vždycky to bývá veliký.
Na rozdíl od těch dětskejch oslav mám tyhle ráda.
A protože nehraju hlavní roli, vždycky se můžu zašít někam s knížkou.

Venku

Nestíhám psát blog, děje se totiž spousta věcí, ale stejně o nich psát nemůžu.

Včera porada v divné kavárně se sexy jménem Home office, ale po hodině jim došlo jídlo a voda tam stála 50 Kč. Přitom takovej polobufáč.

Po poradě odjezd na exteriéry, kde se točí Přístav. První sérii jsme už dotočili, herci a štáb mají volno. Jen my, scenáristi, píšeme bez pauzy. Ale zase skončíme dřív než všichni ostatní.

S režiséry, produkcí, architektem, šéfem výroby a dalšími jsme prohlíželi nové lokace, jedna dvojice postav se nám bude stěhovat do regulérního domku, ve kterém jinak bydlí skuteční lidé. Trochu jsme je vyděsili, když jsme jim hned chtěli rozebrat plot, abysme kamerou viděli k sousedům ... jo, pusťte si filmaře domů a nezůstane nic na svým místě!

Překvapilo nás, kolik lidí je v chatičkách a hospodách, přestože bylo pondělí.

Naprostá pohoda, všude pobíhali psi, jeden pán se koupal v řece ... nádhera. Pár kiláků od Prahy.

Jako z filmu.

Já jsem ale fotila jen opuštěná natáčecí místa.

 Moje dlouhodobá spoluautorka Magdaléna.

Zviditelňuje se jen prací, nechce nikde "viset".

Snad jsem ji vyfotila z dostatečné vzdálenosti.
Nemá FB, blogy nečte.

Výjimečná žena!

Před půlnocí

Před chvílí jsem dopekla uměleckou bublaninu, jak říká mému pečení rodina. Někdy se to dá jíst, jindy ne. Pro mě záhada, přísahala bych, že peču pořád stejně.

Kryštofa jsem si ještě vůbec neužila, protože měl tenis, tenisový turnaj a svatbu kamarádů.

Zítra jedeme s I. na chalupu, přijedou nějací zájemci. Necháváme volně plynout, jestli někdo chalupu koupí nebo ne, Jedeme si tam spolu a se Cherry na výlet.

Před spaním se dívám ještě na webovky mého oblíbeného IQ bydlení a tam je na hlavní stránce náš dům z roku 2003! Dneska už všechno vypadá úplně jinak, ale to je to milý deja vu. 

Jestli se chcete podívat, tak ZDE..   

Dobrou!

Razítko pro Marii

Chtěla bych vás dnes poprosit o podpoření projektu Marie Mrňávkové "Břichopase", která se snaží získat úřednické kulaté razítko, aby měla certifikát pro své nádherné hračky. Přihlásila se do kampaně na Hithitu a musí do 44 dnů získat 50 tisíc, které tohle byrokratické razítko stojí.

Marie nám šije hračky do Přístavu, ale hlavně je maminkou čtyř malých holčiček, o které se stará sama. Živí se jenom šitím, takže co si nevyšije, to nemá.

Za příspěvek nabízí velmi štědré a velkorysé dárky ze své dílny. Nechci to všechno popisovat, koukněte níže. Pokud by některé odkazy nebyly aktivní, koukněte vpravo na moji stránku, kde mám oblíbené blogy a Břichopas je mezi nimi.

Sama jsem Marii taky podpořila, ale píšu to jen proto, že jsem si díky tomu u ní předplatila šicí odpoledne, na což jsem velmi zvědavá. Kdysi jsem šila i bundy a kabáty, ale to je pětadvacet let zpátky. Pokud byste se mnou k Marii chtěli/y jít šít, bylo by to krásné a vzrušující.

Ale příspěvky je možné posílat už od padesátikoruny.

Pokud Marie na razítko peníze nevybere, všechny příspěvky se vrací dárcům na účet.

Můj blog čtou denně 2-3 tisíce souznějících, to by v tom byl čert, abychom Marii nepomohli!

Předem díky.

A teď už Marie (kopírováno z jejího blogu):

Odtajňuji veledůležitý projekt. Kampaň na Hithitu. Podrobnosti mám vypsané na webu ZDE. Prosím o laskavou pomoc. Nemůžete-li přispět, pomůže mi sdílení odkazu mezi co nejvíce lidí. Kdo máte blogy nebo veřejné profily na facebooku, prosím o sdílení. VELMI DĚKUJI!







Ještě doplním pár slov, proč zrovna Hithit. Dlouho jsem si myslela, že si na podnikání MUSÍM vydělat vlastníma rukama. Jde ale o začarovaný kruh. Do obchodů bych se hodila, ale nemám certifikáty, certifikáty nemám, protože mi chybí ta šílená suma. Peníze během krátké doby nevydělám, i kdybych pracovala 20hodin denně. Jsem čtyřnásobná máma samoživitelka a pracovat vzhledem k počtu dětí mohu max.2 hodiny denně mimo víkendy a prázdniny.

Je možné, že se nenajde dost nadšenců, kteří by rádi podpořili mou práci a kampaň skončí neúspěšně. V tuto chvíli je to pro mne BUĎ ANEBO. Buď se mi povede rozjet vlastní životaschopné zaměstnání, které mi umožní dopřát dětem víc než jen povinnou školní docházku nebo budu muset hledat jinou cestu k obživě.
A třeba to bude podnět k další velké životní změně.

Pohromadě

Juchů!

Hlavně klid

Všechno se stihnout nedá - je naše heslo posledních dnů.

Dnes jsem šla na angličtinu, dojela pro babičky na Čerňák, vzala je na oběd, nakoupila, odvezla holky na tenis, přišla Monika s Amandou - ta už nám tu zůstala, prala jsem, uklízela (pí Malinová má dovču) a do toho dopsala díl 89.

Prostě takovej normální den.

Zítra ráno vyrážíme do Německa pro Kryštofa (letět z AU do Mnichova je mnohem levnější než do Prahy), cestou jeden den zůstaneme v Regensburgu. Doma budou jen babičky a psi.

Koupila jsem si novou knížku, tolik bych si přála ji číst. Někde se zavřít a být jen s ní, snad je to konečně ta vysněná ... dám vědět.

V noci jsem spala 4 hodiny, zase klepačka, dnes to snad bude lepší.

Musím se šetřit.

Ale v duší klid mám.

Před půlnocí aspoň 68 slov

Snažím se psát trochu do zásoby, protože příští týden přiletí Kryštof.
Skoro po třech letech doma.
Zvláštní.
Tak abych na něj měla čas.

Včera domácí večírek se Soňou. Byla první, kdo spal v naší nově natřené hostovské posteli.
Prej dobrý :)
Přijela a hned se převlíkla do domácího oblečku (já už v něm byla).
Ne, fakt jsme se nefotily.

Tak ještě aspoň jednu scénu.
Dneska mě psát hrozně baví.

Rozhodnuto

V noci jsem podala inzerát na chalupu.

Trošku jsem se trápila s cenou, protože nemovitosti, které se prodávají v okolí, jsou (nevím z jakého důvodu) buď předražené nebo podsazené. Aspoň mi to tak připadalo. Takže jsme dali pomyslný střed. Sice se nám nevrátí všechno, co jsme do chalupy nainvestovali, ale zároveň víme, že k dokončení jsou potřeba další peníze, které nový majitel bude muset mít.

Pronájem jsme rovnou zavrhli, není v našich silách jezdit uklízet a převlíkat peřiny, ani rychle reagovat na telefony typu "nejde nám kotel, co s tím". Vzdálenost od Prahy je hodinu, z Říčan hodinu a půl. To bysme si vůbec nepomohli. 

Jsme stěhovaví ptáci, nelpíme na (ne)movitostech. 

To důležité si nosíme v srdci - jak napsala pod minulým článkem Marie. 

Moc vám všem děkuju za vaše postřehy a komentáře. 

Pokud byste měli zájem o případnou koupi, napište mi na mail: lucie.smich@seznam.cz, pošlu vám link inzerátu.

Tajemství staré jeskyně

Od pátku jsme uklízeli chalupu.

Ačkoli jsme si mysleli, že v ní skoro nic nemáme, vynosili jsme spoustu pytlů do tříděného i komunálního odpadu. To se vždycky člověku uleví.

Nafotila jsem chalupu + skalní byt, který byl obývaný ještě spoustu let po válce, možná do roku 1960. Je to taková zvláštnost Kokořínska, spousta domů má na zahradě skálu - my v ní máme terasu a sklepy + na vedlejším pozemku tento byt. Vždycky akorát posekáme trávu (tak jednou dvakrát do roka), ale jinak tam nic nepodnikáme. Rozhodně je to ale ale rarita mít takovej pěknej skalní bejváček :-). Večer jsme seděli na zápraží a přemýšleli, jestli prodat - neprodat. 

Dům potřebuje větší finanční injekci a to v co nejbližší době + spoustu práce. Je na skále, takže k němu scházíme úzkou stezkou, kde se s dvěma taškami v rukou skoro neprojdete. Každého řemeslníka vždycky obchází hrůza - všechno se musí do domu natahat ručně.

Ale odměnou je absolutní soukromí a ticho, jsme na kraji lesa, všude zeleno, řev ptáků a jinej řev žádnej.

Mám sepsaný inzerát a váhám, jestli teda prodat nebo ne.

Sama jsem zvědavá, co převáží.

Boty

Dnes jsem vstávala před šestou, abych upekla buchtu s jahodama. Nebylo už nic k snídani, ani Stele ke svačině. Večer v sedm jsem ze stejnýho důvodu pekla druhou.

I když mě Stela chválila, že to je nejlepší buchta na světě, mě to nějak nechává chladnou. Dělat cokoli v kuchyni mě prostě nebaví a netěší. A přesto tam denně trávím dost času. Musím.

O víkendu jedeme na chalupu. Budu natírat staré palubky na stropě. Sama jsem na to zvědavá. Je to taková hurá akce, protože pořád přemýšlíme, jestli chalupu neprodat. Nestíháme se o ni pořádně starat a rekreace je tím taky poznamená, když vidíme, kolik je tam práce ...

Bude muset něco rozhodnout.

Asi náhoda.

Věřím, že se do Kokořína když tak dostaneme zase nějakou osudovou oklikou. Klidně tam můžeme jezdit do hotelu, bude to bez práce :)

Nevím, pořád nevím.

Strašně se mi líbí pohled na naše rozházený boty.

Připadá mi to výtvarný, živý, živočišný.

Zítra přijde paní Malinová, tak nám je zase vzorně srovná do skříně.

Pěkně se o nás už deset let stará.