Zase a znova


Dnes jsem vstávala v jedenáct. Ne že bych tak dlouho spala, ale seberozvíjela jsem se. Poslechla jsem si pár podcastů, přemýšlela jsem a udělala nějaká rozhodnutí. Příjemnej čas. Jak tuhle zpívala Lucie Bílá u Honzy Dědka v Sedmi pádech:

Protože chci, protože mohu ... (ale já se nemůžu tý písně už několik dní zbavit!)

Je mi jasný, že pokud máte malý děti, tak se vám o tom může jen zdát. Byly doby, kdy jsem o tom taky jenom snila. Ale čas hrozně letí, fakt jo, najednou už v tom žiju. A je to krásný. Dočkáte se dřív, než si myslíte. 

Jinak je můj plán na víkend poměrně jasnej: překompletovat film na seriál. Původně to teda seriál byl, ale nikdo ho nechtěl, tak jsem na přání producenta z něj udělala film. Když jsem měla rozmyšleno a málem film začala psát, ozvala se TV, že by možná přece jen ráda ten seriál. Takže zpátky k seriálu, kterej musím přepracovat na víc dílů, než jsem původně měla, a příští týden ho jdou producenti prezentovat do TV. Jsem zvědavá na resumé. Byla by to hezká práce.

Cherry má po druhé operaci ucha. Nesmíme jí minimálně týden sundat límec. Jinak nás už doktor pokouše. Jsme nedůslední. 

V bedně

 

Tipy na dlouhá zimní odpoledne, kdy vám připadá, že už je večer, ale ona je jen tma:



/zdroj televize Seznam/

Co takhle si zajet na Tenerife? Osvěžující dokument o desetidenní vánoční výpravě a cestě z konformity do svobody. O lidech, kteří žijí podle svých představ. Fakt skvělé. Provázela mě lehká závist a to se stává jednou, max. dvakrát za deset let :)

sleduj zde: 10erife


Pokud jste neviděli další z časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové, určitě se podívejte na Karolínu, kterou sledovala paní režisérka 30 let. Nevím, jestli bych chtěla takhle v rychlosti vidět svých třicet let. Ale na podívání je to parádní.

/zdroj Česká televize/





A pak něco pro seriálové nadšence. ČT začala vysílat slovenský seriál Hnízdo, který je jedním z jejich nejúspěšnějších. Zajímavý je, že ho dávají ve 3 odpoledne, zatímco večer se jede stokrát reprízovaný Vyprávěj a Četnický humoresky. To už nemůže vidět ani naše babi s Alzheimerem. 
Zatím jsem neviděla, ale jsou na to dobrý ohlasy.

Sleduj zde: Hnízdo


HOUPAČKY

 Přesně za týden vyjde moje kniha. Rozhodla jsem se ji napsat před rokem před Vánoci, kdy jsem za jedno odpoledne slyšela asi 4x v rádiu reklamu na wobenzyn. Ten se každoročně zmůže jen na opakující se kreativitu: Nevíš, co dát (pra)rodičům pod stromek? Kup jim wobenzym a zdarma k němu dostaneš ještě ovocnej čaj. Wobenzym můžeš dát dědovi a babičce ten čaj. A máš Vánoce vyřešený.

Strašně mě to pobouřilo, nehledě na to, že nechci být seniorkou, která dostane z nouze nápadů pod strom čaj. TOHLE je představa o dnešních seniorech. Senior je nikdo, obtěžuje produktivní společnost, protože potřebuje svůj zasloužený důchod, péči rodiny a ještě by rád k Vánocům nějakej dárek. 

OPRAVDU takhle žijí senioři? Chceme se za pár let do téhle reklamy dostat taky?

Moje zkušenost je jiná. Šťavnatější, pikantnější, odvážnější a víc sexy.

Budu ráda, když si knížku koupíte a klidně s ní polemizujte, nesouhlaste, ale dejte jí šanci.

patti

DĚKUJI 💗

Předobjednat se slevou a dárkem můžete hned teď tady: HOUPAČKY

Na Slovensku přes Martinus taky se slevou: HOUPAČKY/ SK


Ilustrace opět  ANDREA TACHEZY

Nanovo






Děkuji všem za milé pozdravy a přání. Hřeje mě to a těší 💚

Dnes poprvé trocha samoty a klidu. Dopoledne postupně odjel Tobias, babička, Stela a Ivan taky (ten se ale večer vrátí). Budeme společně koukat na finále MS v šipkách. Nedostal se tam sice můj favorit, ale Gerwyn Price je taky dobrej.

V poledne jsem dala na stůl čistej ubrus (čistej ubrus má ozdravný účinky jako čistý svědomí) a uvařila si k obědu chlebíčky. K nim novou Soukupovou. Zatím si k ní hledám vztah, ale ono se to rozjede. Tentokrát totiž popisuje situaci mladých rodičů se dvěma malými dětmi. Tak důkladně to rozebírá (je to přece Soukupová), že mám mateřský dejavu. Přestože jsem neměla dvě děti najednou a vždycky jsem začala brzy pracovat (se Stelou dokonce v jejích dvou měsících), vrací se mi ten pocit mentální nesvobody, kterej mě vždycky zalehnul. Rostl ve mně strach, že já přestávám být já, a stal se ze mě někdo, koho nemám ráda. Moje děti, ani Soukupová za to ale nemůžou. Je to v hlavě. S dětmi člověk vpluje do jinýho světa. Někdo se v něm cítí jako ryba ve vodě, někdo naopak (jako voda v rybě?). Pokud bych těm opakům měla dát nějakou radu, pak určitě tuto: postupně si přetahujte ze starýho života co jen jde. Určitě práci (profesi), pokud ji máte rádi. A taky kamarády. Knížky, ať neustrnete u leporel. Partnera, pokud je. Jděte samy do kavárny. Nebo aspoň jeďte samy busem.

To jsou fakt rady k nezaplacení. Asi napíšu nějakou příručku.

Pořád ještě ladíme web, ráda už bych se tam komplet přestěhovala. Potřebuju s ním umět pracovat, zatím se jím prokousávám. 

Doufám, že zítra nebude ledovka, jedu totiž dělat další rozhovor pro Marianne bydlení. A pojedu hustými lesy až ke Kostelci nad Černými Lesy (dneska jsem nějaká hravá). Neb tam žije jedna zajímavá žena. 

Dobré časy přeju ☺