Nevím jak vy, ale já se skoro každý den dozvídám o někom, kdo krachuje a je mi to nesmírně líto. Bohužel už se to netýká jen kultury a restaurací, ale i různých řemesel, menších výrobců, provozovatelů služeb a celkově drobných podnikatelů. Připadá mi, že vláda svojí podporou - nepodporou úplně zlikviduje střední třídu a zejména ty, kteří se o sebe doteď dokázali postarat sami. Neznám téměř nikoho, kdo dosáhl na podzimní kompenzační bonus, ale těch, kteří nadoraz žijí ze svých úspor nebo půjček je opravdu hodně. A to proto, že museli úplně nebo částečně utlumit podnikání, či jsou ve vleku těch, co nemůžou momentálně podnikat. Narážky, že se můžou přece nechat zaměstnat v továrně nebo tescu, přesně svědčí o úrovni znalostí těch, co tyhle chytrosti pronášejí. Bohužel někteří z nich sedí i ve vysokých funkcích. Rozhovor s Radůzou, která vydává novou desku a říká, že půjde na rekvalifikaci, protože se neuživí, mě dost bolel.
Takhle by to přece nemělo dopadnout.
Co vím ze svého okolí, tak skoro všichni to letos vidí na trochu jiné Vánoce. Skromnější, pokornější. U nás dostane dárky zase jen Tobias a něco málo Stela, ale i v tom našem rodinném nedávání vidím ještě větší útlum než obvykle. Není důležité se obdarovávat věcmi, spíš je potřeba se semknout a držet ty, kteří začínají mít chandru. Není to jednoduché. Proto by mě zajímalo, jak letošní Vánoce vidíte a cítíte vy. Jestli bude všechno při starém, nebo se něco změnilo.
Nicméně jako každý rok přicházím s tipem na charitu pro ty nejpotřebnější z potřebných, kterými jsou děti z dětských domovů. Jedna z organizací, kterou stojí za to podpořit (respektive díky ní konkrétní děti) se jmenuje Daruj hračku. Koukněte na seznam, jsou tam přání dětí, některá i velice skromná. Jsou prostě místa, kam Ježíšek bez nás netrefí.
To je asi tak všechno, co jsem měla dnes na srdci.
P.S. Cherry je operaci a může se zbláznit z plastového límce kolem krku. Ale bez něj být nemůže, protože by si rozdrápala stehy.