Dnes to bude všude samej věnec

 U nás taky.

Včera jsme šli nasbírat materiál - stezka mezi poli, měla jsem zálusk na zbytky ostružin, co jsou ještě pořád na keřích. Plus co roste kolem cesty. Všechno trny. Konstrukci jsem udělala z drátěného ramínka, co dávají v čistírně, svícny jsou pěkně zrezivělé formičky. Zatím je věnec venku, protože doma buchla puma. Tvoříme s Tobísem, stavíme bunkry, jíme čokoládu. Večer všechno uklidím a slavnostně dám věnec na stůl. Jestli teda nepadnu vyčerpáním.









#lokalnidarek


Pro všechny, kdo chtějí pod stromečkem darovat/najít lokální dárky. Pokud jste tvůrce, můžete se přes stejný odkaz i přihlásit a zaregistrovat (až úplně dole).

Je to skvěle přehledné, nemusíte nic lovit a hledat (ale samozřejmě můžete). Někdo (Veronika Hořejšová) už to udělala za nás.

Koukni tady: lokální dárek 

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Ozýváte se mi, že máte technické problémy s mým blogem - je to možný, protože ho ajťáci kopírují na můj nový web. Vydržte.

Miluju mlhu. Ráda v ní chodím na procházku se Cherry, ráda se na ní dívám z domu od krbu, když se válí na zahradě (mlha). Začalo období grogu. Dnes ráno v 7 hod odpískáno Brno, producentka nemocná. Odpoledne online třídní schůzky, katastrofa. Jediný, co jsem si zapsala je: 

PLES 8.3.???

Cherry zlobí operované ucho. Mažu jí ho enzymy s tetracyklinem. Víkend bude šílený, slíbila jsem Stele, že jí pomůžu se školou. Vypadá to, že budu znova maturovat.









Nedělní tipy

Včera přejezd od našich zase domů. Neodjíždí se mi lehce, protože i běžný provoz domácnosti je pro ně v téhle situaci dost náročný. Část z toho převezme ségra a pak se zase nějak prostřídáme. 

Dopoledne úklid u nás na zahradě, konečně jsem si po letech pořídila holiny. Skvělá věc! Značku nevím, ale koupila jsem si je na Zalando Loungekde nakupuju už dlouho. 




Já: Můžeš mě vyfotit na zahradě?
I: Jo jo, jasně.


Jinak mám pro vás ještě jeden tip, teda spíš prosbu. Vychází spousta nových skvělých knih a určitě si nějakou z nich koupíte. Protože nakladatelství se ještě nevzpamatovala z jarní krize a už tu místo podzimních žní mají druhou, snažte se knihy kupovat přímo v nakladatelstvích nebo přes web, na který se z jejich stránek prokliknete. Ne přes mega prodejce. Jedině tak je jistota, že peníze k nim opravdu doputují.
Určitě budete chtít stejně jako já třeba novou Annu Bolavou. Link zde: Před povodní 

A můj objev - skvělá přírodní kosmetika od milých Slováků - lze ji najít na eshopech i v Česku. Cokoli jsem si od nich koupila mě nadchlo. Jmenuje se Mylo. Myslím, že jsem na ni kdysi tip našla na některém spřáteleném blogu. Krásný web, krásný design, skvělé produkty. Na krém Oh la la z bambuckého másla s vanilkou a levandulí nedám dopustit!

Poslední podzimní tip: Otužujte se! (Foceno dnes 1.11.)




Papírové ozdoby

Další úlovek do sbírky. Papír v kombinaci s textilem.  Na 120 let vypadají dámy dobře, ne?

Mám z nich velkou radost.

Včera jsem si četla zápisky jednoho zahraničního sběratele, který má na svou sbírku speciální místnost. Je v ní tma, předepsaná teplota a vlhkost. Ozdoby má uložené ve speciálních krabicích. To by mě nebavilo. Já se na ně potřebuju dívat a prohlížet si je. Letos se snažím ozdoby selektovat, ale protože na ně nemám samostatné skříně, natož místnost, tak se mi to dělá špatně. Navíc nejsem systematik ani Marie Kondo. Ovšem Marie Kondo určitě nemá žádný ozdoby. Tak to bych nechtěla být Marií Kondo.

Zítra Brno. Schůzka v ČT. Snad bude nadějeplná. 



Zuzana



Další rozhovor v Marianne bydlení, který jsem si moc přála. 

Je skvělé, že mi redakce umožňuje, abych vnikla do cizího bytu k cizím lidem a na něco se jich ptala. Zuzku a její rodinu znám dlouho z blogu http://vrzuza.blogspot.com/ a IG zuzavrz_art a chtěla jsem je vyzpovídat, protože si myslím, že mají co říct spoustě rodin. Jsou skvělí i naživo, ať už povídají o čemkoli. Jejich způsob života se mi moc líbí a fandím jim. Fotoreportáži je věnováno 8 stran a věřím, že si ji užijete stejně jako já.

Vánoční číslo Marianne bydlení je strašně zajímavé, spousta rozhovorů, krásných fotek, tipů na dárky a radosti. Je tu i můj poslední fejeton o bydlení, štafetu přebírá Bára Šťastná. 

Mějte se všichni krásně.

Sváteční

den jsme oslavili pečením cukroví. Nebylo teda nic moc, protože kupovaný linecký těsto. Měla jsem to pro Tobíse připraveno spíš jako tvoření, protože chce pořád něco vyrábět. Nakonec jsme to šoupli do trouby a snědli. Jen my dva. Ostatní pohrdli.

Dnes k běžnému úklidu ještě okna, snažím se paní Malinový pomáhat, ale občas se zašiju do pracovny (teď). Udělám oběd a pak kávu. Je to člen rodiny. Ví o nás spoustu věcí a mně je to úplně jedno. Mrzí mě, že Stela po mně tuhle jednost nezdědila, protože se s ní žije líp. Zodpovídám sama za sebe a zpovídám se sama sobě. Umím být na sebe i zlá nebo drsná, ale když mě soudí někdo jinej, tak mě to nerozkládá. A nikdy nerozkládalo. Když jde teda o mě osobně. Když jde o moji práci, tak tam je samozřejmě situace jiná. Ale taky mám určitý mantinely, za který nedokážu jít ani kvůli honoráři. Můj muž říká, že jednou na tu svoji pravdu zhebnu :)

Štěpánku, na nikoho se nepovyšuj!

A před nikým se neponižuj!






Party

 









Náročnej týden tenhle.

Od operace Cherry po oslavu Kryštofových 30. Teda tu domácí, rodinnou. S chlebíčky, řízky, mrkvovým dortem a zpěvem oldies but goldies do dvou do rána. Stejně mi přijde divný, že mýmu dítěti je už tolik, když mně připadá, že je mi taky 30. Co to je za rozpor? Asi se v hlavě vidíme jinak než nás jiný viděj zvenku. Co už.

Přeju si klidný dny. Aspoň pár.


Daruj hračku

Nevím jak vy, ale já se skoro každý den dozvídám o někom, kdo krachuje a je mi to nesmírně líto. Bohužel už se to netýká jen kultury a restaurací, ale i různých řemesel, menších výrobců, provozovatelů služeb a celkově drobných podnikatelů. Připadá mi, že vláda svojí podporou - nepodporou úplně zlikviduje střední třídu a zejména ty, kteří se o sebe doteď dokázali postarat sami. Neznám téměř nikoho, kdo dosáhl na podzimní kompenzační bonus, ale těch, kteří nadoraz žijí ze svých úspor nebo půjček je opravdu hodně. A to proto, že museli úplně nebo částečně utlumit podnikání, či jsou ve vleku těch, co nemůžou momentálně podnikat. Narážky, že se můžou přece nechat zaměstnat v továrně nebo tescu, přesně svědčí o úrovni znalostí těch, co tyhle chytrosti pronášejí. Bohužel někteří z nich sedí i ve vysokých funkcích. Rozhovor s Radůzou, která vydává novou desku a říká, že půjde na rekvalifikaci, protože se neuživí, mě dost bolel. 

Takhle by to přece nemělo dopadnout. 

Co vím ze svého okolí, tak skoro všichni to letos vidí na trochu jiné Vánoce. Skromnější, pokornější. U nás dostane dárky zase jen Tobias a něco málo Stela, ale i v tom našem rodinném nedávání vidím ještě větší útlum než obvykle. Není důležité se obdarovávat věcmi, spíš je potřeba se semknout a držet ty, kteří začínají mít chandru. Není to jednoduché. Proto by mě zajímalo, jak letošní Vánoce vidíte a cítíte vy. Jestli bude všechno při starém, nebo se něco změnilo. 

Nicméně jako každý rok přicházím s tipem na charitu pro ty nejpotřebnější z potřebných, kterými jsou děti z dětských domovů. Jedna z organizací, kterou stojí za to podpořit (respektive díky ní konkrétní děti) se jmenuje Daruj hračku. Koukněte na seznam, jsou tam přání dětí, některá i velice skromná. Jsou prostě místa, kam Ježíšek bez nás netrefí.

To je asi tak všechno, co jsem měla dnes na srdci.

P.S. Cherry je operaci a může se zbláznit z plastového límce kolem krku. Ale bez něj být nemůže, protože by si rozdrápala stehy.

Nějak moc všední dny

Nějak moc netvůrčích úkolů. Hromadné stříhání a barvení vlasů, pokud nevidíte roušky, koukáte špatně. Poradna se Stelou kvůli jejím dysfunkcím, kominík, zítra se Cherry na operaci ucha. Snad to zvládne. Asi tuší, že se něco děje, ani nežebrá o jídlo. Už aby to bylo za námi.

Miluju usebraný psaní, ale to se mi teď moc nedaří. Netušila jsem, jak moc mi bude chybět volný pohyb, cestování, kultura, divadlo ... jsem vyhladovělá. Filmy na netu jsou sice fajn, ale biograf je ZÁŽITEK. Docela ráda bych taky viděla naživo nějakou kapelu nebo divadelní hru. Potřebuju do sebe něco cpát (a ne zrovna ten větrník, co jsem měla dnes odpoledne).

Dnes mi přišly knihy z Knižního klubu, tak poreferuju, co stojí za to. Za co? Zato?



Je totiž neděle

Něco vám řeknu. Když takhle v neděli odpoledne předáme Tobíse jeho rodičům a Stelu pošleme zpátky do Prahy, je to slast. My jsme vlastně strašně rádi i sami. Všechno se najednou zklidní, ztiší, zatopíme si v krbu, I. si skočí do bazénu, já si přerovnám ozdoby, vyluxuju a uklidím kuchyň, I. nám něco uvaří ... hotovej pozdní romantismus.

Dnes jsem po několika týdnech dopsala ebook o tom, jak začít psát knihu, bude na mých webovkách zdarma ke stažení. Vůbec jsem netušila, že věci, který teoreticky umím a z očí do očí je převyprávím za chvilku, budu tak obtížně dostávat na papír. Pravda je, že je to jen úplnej základ, včetně rad, že je dobrý si při psaní v pokoji větrat :)

Po čase dva tipy na knihy:

Zvuky probouzení jsou nejlepší knihou o autismu, jakou jsem četla. Napsali ji přímo rodiče holčičky, která má těžký autismus, muž je redaktor v Respektu a jeho žena psychoterapeutka. Dala jsem ji na dva čtecí zátahy, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout. Má lehoučký happy end, ale důležitá je tam cesta rodičů, kteří se nehodlají smířit s tím, že jediným řešením takhle vážného stavu je kurtování a medikace v Bohnicích.







Druhou knihou je román Báry Šťastné, která vykročila ze šťastných rad pro šťastnější život a dovolila si napsat vážnější příběh. Některé čtenáře to zaskočilo a odradilo, jiné překvapilo a nadchlo. Já ještě nemám dočteno, ale příběh je zajímavej. Akorát se nedokážu odpoutat od toho, že v něm vidím Báru a ona to Bára asi částečně je. Budu se jí muset zeptat. Protože některý postřehy znám z jejího civilního života:)






Vášeň

Máte to se mnou těžký. Ale já ty starý ozdoby fakt miluju.

A tohle byl náhodnej rychlej nákup za nevyděračskou cenu. 5 minut poté, co mi napsali, že už jsou v zásilkovně, jsem si pro ně jela. Tolik radosti.