Výstava, která nebyla

Kvůli koronaviru mám slušnej kulturní absťák.

Včera byla vernisáž výstavy "Z domácího archivu" sester Válových v unikátním prostoru bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou. Takže jsem hned dnes hnala Ivana a Stelu, abychom tam jeli.
Bohužel výstava zavřená, protože je jen na objednání, otevírá se většinou ve středu a neděli s komentovanou prohlídkou. 
To mi teda mohlo srdce utrhnout, bylo vidět dovnitř, tolik věcí, a já tam nemůžu být!
Tak holt za týden repete.
Pokud byste měli zájem i vy, vstupenky se kupují přes internet dopředu, a to třeba zde: https://goout.net/cs/vystavy/jitka-valova-kveta-valova-z-domaciho-archivu/uktqf/+cnblq/

Jsem výbornej time manažer.
Před 14 dny jsem poslala Ivana a Stelu na zubní hygienu do Brandýsa, což je 3/4 hodiny cesty. Přijeli tam na minutu včas, akorát o měsíc dřív.
A dneska ty Válovky.
Čas běží nějak mimo mě.






Asi jste si všimli, že mám nový formát blogu.
Musela jsem ho změnit, protože se mění i Blogger, na jehož platformě blog píšu.
Čím dál víc lidí si prohlíží blogy v mobilu, a to doteď bylo velmi nekomfortní, proto Blogger přišel s novými formáty. Mně se to takhle líbí víc, je to stylovější, čistší.
Pokud byste hledali blogy, které sleduju, stačí klepnout na tři čárky vlevo vedle názvu blogu, a otevře se vám archiv + další věci, které byly předtím vpravo. 

Sázím keře





Otevřené dveře vlevo jsou moje pracovna.
Chtěla bych ji přesunout do dveří vpravo, ale to by tam někdo musel vymalovat apod.

  
Ještě mi dej chvíli


Ani během deseti dnů jsem nebyla schopná zasadit všechny keře a kytky, které jsem si nakoupila. Strašně ráda je kupuju, strašně nerada sázím. V neděli jsme udělali největší část, stylem 1. keř/ slejvák/ 2. keř/ slejvák/ 3. keř …střídání počasí trvá doteď, takže to nějak nevychytávám. 
Ale zítra už určitě!

V úterý jsem absolvovala svůj první online webinář o tom, jak se dělá webinář. Potřebovala jsem si vyzkoušet práci v Zoomu, s lektorem, cizími kurzisty, kamerou, zvukem, světlem a tak. Technicky na tom budu muset ještě zapracovat, ale asi bych se už nebála webinář pořádat, kdybych měla co říct.
Byla jsem jedinej nováček, překvapilo mě, že všichni ostatní už třeba několik let vedou své kurzy a webináře, a stejně se sem přihlásej. Co jim to může dát?
Nicméně psaní scénářů se takhle učit nedá. Tohle je spíš doplňkovej zábavně naučnej kanál.

Taky mě pobavilo, že kolegyně, která učí psaní snad všeho, co na světě existuje, a učí offline, online, na koberci, na Měsíci, má na to bambilion kurzů, tak hned, jak jsem se tu zmínila, že uvažuju nad kurzy scenáristiky, honem vypsala i kurz psaní seriálů. Megalomanství nějak nechápu. Tuhle potřebu nemám.

Už mám jen 4 týdny na dopsání knihy. Stihnu to. Kombinuju to s vymýšlením textů pro svůj web a sepisováním svého know-how. Nejsem moc teoretik, totiž nejsem vůbec žádnej teoretik. Chci předávat jen to, co jsem si sama vyzkoušela v praxi a funguje to. I tak tomuhle sepisování, ujasňování, zestručnění a třídění věnuju desítky, spíš už stovky hodin. 

Kupí se mi tu knihy, který si toužím přečíst, ale nemám na ně prostor v hlavě.
Snad v červenci.



Musím

Dnes telefon se Stelou:
Já: Kdy přijedeš domů?
S: Budu muset zejtra.
Já: Nemusíš. My tě nenutíme.
S: Musím. Už nemám peníze, a ani žádný jídlo."



Včera a dnes napůl úřadování. Nemám to ráda, ale někdy to udělat musím.
A pochůzky.
Těším se, až nebudu nosit roušku. Dusím se pod ní. K tomu moje senná rýma. Slyšela jsem v tv nějakýho lékaře, jak řekl, že rouška nás chrání před alergeny. To je taková blbost! Asi nemá žádnou alergii.
Navíc pod rouškou se skvěle daří oparům a v tom vlhkým prostředí se i krásně množí. Takže nakonec je člověk rád, že tu roušku má.

Nejlepší zkušenost mám s tím, když začnu hned ráno psát (knihu) a pak teprve dělám všechno ostatní. Jakmile přehodím pořadí a na knihu jdu až teď, tak jsem celej den jak na trní, že jsem ještě nic nenapsala.

Jak furt píšu, málo čtu. Nemám prostor pro cizí příběhy, což mě štve!


Víkend

V sobotu do lesa, všude plno lidí, víkend je vždycky peklo, nejradši chodíme ve všední den, to je prázdno. Dnes jsme hlídali, nějak nás to zmohlo, Tobiase ne. 
V Hornbachu nákup rybízů, angreštů a borůvek, nestihli jsme je vysadit, až zítra. 
Kolem bazénu máme po letech opravenou dlažbu. Jsem ráda, když každej rok zvládneme doma a na zahradě udělat aspoň něco málo. 
Ještě musím uklidit kuchyň, binec v několika vrstvách.
A taky něco napsat by bylo dobrý.
Myšlenka je.

V Marianne bydlení naše páté bydlení.


Vášeň pro psaní


Psaní knihy a koukání do zelena.
Každej den dvě strany. Zdá se to strašně málo, ale když se vracíte, škrtáte, přemýšlíte, hledáte to správný slovo (můžu si dovolit napsat "kokot", když jiný slovo to nevystihuje?).
Navíc jsem vycvičená ze scénářů psát zkratkou, nejsem příznivec vaty ani jako čtenář.
Já potřebuju říznout a neokecávat.
Většina výtek na Vířivku byla kvůli tomu, že je krátká a měla jsem ji natáhnout.
Tak teď se trochu snažím natahovat, ale často škrtnu celý odstavce, protože mě zdržujou a rozčilujou.
Takže ty dvě strany jsou vlastně hrozně nabitý.

Kromě toho si sepisuju vlastní know how pro lekce scenáristiky.
Představuju si, že učím Stelu. Ona má totiž super námět, ale zatím ho nedokáže dotáhnout do scénáře. Bohužel ve škole se to nenaučí, protože nemají scenáristiku jako samostatnej předmět a navíc jich je ve třídě skoro 30. V tomhle počtu prostě není možný naučit se pořádně techniku. Obdivuju svý kolegy, který jsou tuhle smečku schopný učit odborný věci.
Nás na famu bylo v ročníku 5.

Vymýšlím si webovky.

A teď jdu spát, protože je půl druhý. Já bych se tu vykecávala do rána. Noc je moje.











Jiná Praha

Prošli jsme Petřín cestami, které jsme neznali.
Došli k prázdnému náměstí u Hradu.
Karlův most bez turistů.
Mimopražské rodiny s dětmi obdivují krásy Prahy.
Výdejová okénka.
Všude prázdno nebo poloprázdno, jen pod Karlovým mostem před Lokálem plno pivařů.
Ubytování na Kampě v domě ze 17. století, 600 Kč/noc.
Setkání s kamarády uprostřed trávníku na Kampě.
Donáška jídla z Lokálu.
Není kde se vyčurat.
Naštěstí máme blízko "domů", vždycky doběhneme.
Poslední den snídaně před Werichovou vilou.
Jsme tam sami.
Jen my, kafe a fantastický buchtičky se šodó.

Doma Stela slaví osmnáctiny.





























Malá Strana



Zítra se hned po návštěvě zubaře přesouváme na Malou Stranu. Samozřejmě orouškovaní a vybaveni několika litry dezinfekce, kterou postříkáme i Buddhu. Dvě noci strávíme v domě ze 17. století, samozřejmě v rouškách. Ale stejně budeme hlavně venku. Škoda, že až v pondělí se otevírají výstavy a zahrádky, ale nevadí. Těším se na Prahu. Těším se na čtení. Těším se na přemýšlení.

A vy se mějte hezky!

Šestý pád je o mně

V posledních týdnech podstupuju sebeaudit, protože vůbec nevím, co bude s mojí prací.
Mám rozepsané dva seriály, napsané tři celovečerní filmy, do konce června odevzdám knihu.
Naprostou většinu z toho nemám zaplacenou.
Veškerá příprava, natáčení, vyjednávání … prostě všechny fáze se stopnuly, nebo dokonce vrátily někam na začátek nebo až do pravěku.
Možná v září nastoupím na VŠ učit scenáristiku, možná ne.
Přemýšlela jsem, jestli nejít úplně mimo obor, ale to bych byla nešťastná.
Navíc jsem v normálním životě nezapojitelná, nezaměstnatelná.
A psaní opustit nemůžu. Miluju ho. 

Takže se rozhlížím po sítích, sleduju, co dělají jiní, a čím se živí moji kolegové. 
Zjistila jsem, že se hodně lidí přesunulo do online.
Kurzy, webináře, copywriting, social media, konzultanti, lektoři ...
Tak se tím probírám a objevuju siedmy svetadiel.

Z některých kurzů tvůrčího psaní jsem naprosto jurodivá. 
Za tohle opravdu dávají lidi peníze?
Je možný matematicky vypočítat, jak napsat knihu?
Já to teda určitě neumím. 
Fakt se dá naučit psaní scénáře po skypu?
Zajímavý. A netušený možnosti se otevíraj.

Pomalu dávám dohromady svý know-how a buduju web.
Třeba bude o mý psaní nebo koučování zájem.
Nebýt koronaviru, jedu pořád po svý dálnici.
Teď je načase hodit blinkr a odbočit. I když cesta asi povede křovím a černými lesy.
Těším se a taky trochu bojím.
Jsem do toho tak zahryzlá, že nemůžu večer usnout, v noci se budím (ale ráno bych spala klidně do deseti). 

Zvláštní čas to teď skrz naskrz je.