Od srpna bydlí Stela sama na Letný.
Je to experiment, na jehož hodnocení je ještě příliš brzo a hlavně nevím, jestli vůbec půjde něco hodnotit. Poměr cena/výkon asi nebude správný měřítko.
Má pronajatou garsonku (20 m2), na kterou si teď začne přispívat, chce si ji udržet a nás to finančně nepříjemně vysává. Kromě toho, že se mnou občasně píše, tak ještě bude chodit makat do café baru. Jak to všechno bude zvládat, když má školu někdy až do večera, nevím, a nechci to řešit. Jsem vyšťavená matka, která už nechce řešit vůbec nic a hlavně ne to, co považuju za krávoviny a pro Stelu jsou to momentálně nejdůležitější věci na světě. Neshodneme se absolutně na ničem a musím sebekriticky přiznat, že moje alergie vystřelí na maximum, jakmile jsem s vlastní dcerou dýl jak 5 minut. Její puberta je příšerná a já jsem netolerantní matka, ačkoli jsem si vždycky o sobě myslela pravej opak.
Nedávám to.
Stela to taky nedává.
I. nás nesnáší obě (když jsme spolu, jednotlivě je to snad lepší).
Takže jsme přistoupili na to, že bude bydlet sama a taky se o všechno sama starat. S pračkou, ale bez myčky, vařit si, uklízet, vstávat na budík do školy, hospodařit s penězi (největší problém), hasit průsery ve škole, rozhodovat sama za sebe a neschovávat se za rodiči. Ti přijedou a pomůžou jen v případě nouze.
Nevím, jestli je to nejlepší řešení, ale mně se hrozně ulevilo. Předtím jsem denně byla zralá na neurol.
I teď každý zavolání a sms mě děsí, ale už jsou i hezký zprávy.
Doufám, že tohle šílený období jednou skončí a padneme si zase do náruče.