Moje kniha se jmenuje Vířivka a nebude tlustá. Spíš hubená. Název je jak z červený knihovny, ale má svý opodstatnění. Vyjde v dubnu.
Byla to nejrychlejší akce, kterou jsem kdy zažila.
Hodinu poté, co jsem na blog napsala, že píšu knihu, se mi ozvala Romana Přidalová z nakladatelství Motto, teď už Albatros, jestli bych jí to pak nedala přečíst. Takže jednou v neděli večer (září) jsem jí rukopis poslala mailem a ona mi hned druhý den ráno volala, že se jí příběh líbí. Za týden byl přijat redakční radou a teď už mám dokonce smlouvu.
Pro mě je to věc nevídaná, protože scénáře, který píšu pro film a tv, jsou na dlouhý lokte a cesta od napsání příběhu ke smlouvě je v lepším případě na měsíce, v horším na roky, v nejhorším nedostanu nic. Včera jsem počítala, že mám v různé fázi rozpracování 8 projektů, z nichž jen tři jsou rozfinancovány. Skoro vždy píšu až po domluvě s producentem, ale ten zaplatí, až když nějaká tv projekt přijme, s filmem je to ještě horší. Málokdo jde do rizika, že by moji práci zaplatil bez ohledu na to, jestli se mu ji povede dotáhnout až k realizaci. Scénáře sice chce hned, ale pak se mi třeba měsíce neozývá, neodepisuje na maily, nebere telefony ... dokud sama nepochopím, že jsem akorát naplnila někomu koš, nebo ho inspirovala do tý míry, že mi z mých nápadů něco ne/nápadně ukradl.
Když mi teď někdo řekne, že by ode mě chtěl něco napsat, tak říkám, že jo, ráda, ale chci za svoji práci zaplatit. Často vidím udivený pohled, jestli to fakt myslím vážně, a téměř ve všech případech už pak nikdo nechce nic. Letošní rok je obzvlášť výživnej. Nikdy jsem si s takovou radostí nebrala od rodičů jablka, ořechy a brambory. Kdo by se s tím tahal. Si to koupím, ne? Tak letos se s tím tahám.
Už jsem přemejšlela i nad brigádou, ale nechci do kanclu, to radši fyzickou práci. Jednu jsem si vybrala a ta mě vlastně přivedla k prostředí, ve kterým se moje kniha odehrává. Na brigádu jsem nenastoupila, ale prostředí jsem využila.
Příští rok mi bude padesát a vyjde moje první kniha. Asi jsem k ní musela dostárnout.
Nevím, jestli z ní budete nadšeni, není tam totiž žádnej humor. A když už, tak černej.
Ale ten příběh jsem napsat potřebovala a mám ho ráda.
A jak jste s vaší prací spokojeni vy? To by mě opravdu zajímalo!