Slyšíte to ticho?


Holešovice dnes ráno před sedmou.
V sedm hodin sraz v bytě s elektrikářem. Má s námi nekonečnou trpělivost. Přišli jsme zase nepřipravení, střílíme tak nějak od boku. Jsem zvědavá, jestli se předělávka zásuvek a světel v kuchyni potká s kuchyňskou linkou. Velká improvizace. Světla, která mám už koupená, tam nepůjdou. Ale okamžitě jsem pro ně našla náhradní uplatnění. A ještě jedno malé sekání v koupelně.
Zapomněla jsem přinýst smeták, takže půlka zdi na zemi. Hlavně, že mám v pokoji složený křišťálový lustr! Ten se bude věšet až příště, neb jsme neměli velký hák.
 
O víkendu jsem na sebe byla pyšná. Umyla jsem obě stropní okna, vytřídila hromadu zásuvek, zasadili jsme Tobísovi angrešt a rybíz, natřela jsem na šedo polici do koupelny, vytřídila skříň s botama a s kabátama. Půlka jich jede na charitu.
 
Pokračování zítra.
Dobrou!
 
 
 

Bedny, krabice a zase bedny

Pošťácký auto už zacouvává až k domu. Denně nám něco chodí.
Včera přebalovací pult (aukro), vysavač + vytírací sada + rychlovarná konvice (alza, vše ve slevě), staré kování k nové kuchyni (aukro). Zítra přijde ještě postýlka a topinkovač (alza, taky sleva). Něco je do bytu, něco pro Tobíse.
 

 
Přemluvily jsme se Stelou I., ať s námi jede do Ikey. Bylo mi líto dát šest stovek za dovoz. Velká chyba. Nikde člověk nevidí tolik vytočených mužů jako tady. Včetně toho mého. V dětské posteli (120x60 cm), kterou jsem si chtěla prohlídnout, ležel něčí tatínek a měl zavřené oči.
Ze čtyř věcí, které jsem chtěla koupit, čtyři nebyly. Na webu ale jo.
Cestou od jídelny ke kase jsem ztratila průkazku Ikea family, takže za věci s klubovou slevou jsem zaplatila plnou cenu. Už jsem neměla sílu se dohadovat.
K autu za námi přišel výběrčí peněz na postižené děti, zazubil se a pronesl: "Kontrola úsměvů!" Chtěla jsem mu dát pěstí.
Jenže jako bývalá vychovatelka postižených dětí nemůžu. Měla jsem jen stovku. Pak jsem zjistila, že jsem mu ji nedala do kasičky (tu ani nevytáhnul), ale do ruky.
Měla jsem mu dát pěstí!
 
Musím přiznat, že Ikea je pořád ta nejrychlejší a nejjednodušší volba. Někdy i nejlacinější. Zkusila jsem teď do bytu shánět vybavení jinde a tak nějak ho poskládat. Ideálně z druhé ruky. Docela to jde a taky z toho mám větší radost. Ale některé věci jako odpadkové koše, skleničky, talíře, peřiny apod. budou z Ikey. Hrozně se mi líbí knihy o bydlení, které Ikea vydává, i jejich e-magazín. Hlavně oceňuju ty skvělé texty. Co se mi ale líbit přestalo, je instalace nábytku přímo v obchoďáku.  Někdy z toho mám pocit, že procházím spíš skladištěm. Chybí nápady, odvaha, originalita ... to, kvůli čemu jsem sem kdysi tak ráda jezdila.
 
Zítra budu natírat a sázet kytky!
 
 

Podlaha



Včera výběr podlahové krytiny.
Za tři minuty vybráno.
Když máte představu, a oni mají, co chcete, nezkoumám dál. V tom jsem asi neženská. Chci to mít rychle za sebou. Ale nemám pocit, že bych slevovala. Chci to, co chci.
Jak to bude vypadat v celé obrovské ploše (kuchyň + předsíň) celkem asi 15 m2, to odhadnout nedovedu. Ale mám takový zvláštní pocit, že budu spokojená.
Párkrát v komentářích zaznělo, proč vybíráme zrovna vinyl. Inu, protože je to nejjednodušší, nejrychlejší a máme po ruce chlapíka, kterej nám to brzo položí. Navíc jsme s výměnou podlahy nepočítali, takže jsou to prachy a čas navíc. Dřeva bude byt plný, to už jsme nechtěli, dlažba nás zebe už od pohledu (o nohách ani nemluvím), stěrka je náročná a drahá. Takže poprvé v životě zkoušíme tuhle alternativu. Třeba už nebudeme chtít nikdy víc, a třeba budeme.
V tom je to dobrodružný.
 
Moje zlatá paní Malinová dnes umyla okna a dveře. Připravujeme se intenzivně na příjezd našich mladých. Moc mi tohle pojmenování nejde, je v něm skryto, že já jsem tudíž ta stará. Asi už to tak bude.
 
 

Zrcadlo

Prohlídla jsem na různých webech desítky zrcadel, abych si nakonec vybrala tohle. Stálo stejně peněz jako obyčejný vikslajvant z Bauhausu. Jenže tohle je originál. Česká pošta s ním sice trochu zatřásla, takže přišlo rozbité, ale než bych se handrkovala a zkazila si hezký pocit z koupi, tak jsem ho radši hned zavezla ke sklenáři a už je přesklené (to vyfocené zatím nemám).
Zrcadlo přijde do bytu.
Původně to býval mycí dvojdřez, ale výtvarnice ho předělala na zrcadlo se sklápěcími poličkami (ty jsou na řetízku, tipovala bych, že od záchodu). Ještě uvidím, jestli se na něm nevyřádím s barvou, ale líbí se mi zatím takhle.
 



 
 

Za láhev rumu

Nabízím svůj psací stůl.
Je poměrně velký, 150 x 75 cm, má vysouvací pc pult, 2 uzamykatelné šuplíky, asi bělená březová dýha. Kupovala jsem si ho v IKEA "na chvíli", než seženu něco s patinou, nicméně pár tisíc stran scénářů jsem na něm rozhodně napsala. A není to na něm vůbec vidět!
Takže pokud byste chtěli můj stůl, důležitý není ani ten rum, ale hlavně rychlost vašeho odvozu!!!
Vzhledem k tomu, že nafukuju pracovnu, musím se stolu rychle a bez slz zbavit. Bude mi teď muset stačit stolek poloviční, moje stará katedra. Což mi vyhovuje, takže se nebojte, plakat před Vámi určitě nebudu.
Pro ty, co rádi čísla, myslím, že PC byla mezi 5-6000 Kč.
Pokud byste teda měli zájem, napište mi to do komentáře.
Bydlím hned vedle pole, dráhy a Říčan, přesnou adresu napíšu až do mailu.
 





 
 
 Doplněno: Už je zamluven!
 

Jak vměstnat do 8 m2 pracovnu s ložnicí

Jak?
To bych taky ráda věděla! Když jednu celou stěnu zabírá knihovna.
Doma je teď všechno vzhůru nohama, protože na 90% se Kryštof s Monikou a Tobísem vrací 1.6. z Austrálie zpátky do Čech. Vzhledem k novému nařízení tamního ministra zahraničí je jasné, že nemají šanci na víza, která by vedla k občanství.
I to je život.
Takže nějaký čas zase budeme bydlet všichni pohromadě. Než se rozkoukají.
My se hrozně těšíme, ale pro ně to asi výhra nebude. Za rohem teda moře nemáme. A teplo taky ne.
 
Takže vracím svoji pracovnu jejímu původnímu účelu - Kryštofův pokoj. K dispozici  dostanou i pokoj babiček. A moje stará pracovna (na fotce) se promění v novou moji pracovnu a musí se do ní vejít regulérní postel - pro mě nebo přespávající babičku/ návštěvu. A do obýváku přijde rozkládací gauč.
Navrhovala jsem na zahradě kousek domu přistavět, nebo aspoň nějaký mini mobilní domek, ale to u mého muže neprošlo. Navíc za 10 dní bysme toho asi moc nepřistavěli.
 
Takže třídíme, recyklujeme, vyhazujeme, darujeme, stěhujeme z jedné místnosti do druhé a tak.
Kromě toho tady máme už i dost věcí do bytu.
Ale dobří lidé se vždycky nějak poskládají. Aspoň se to říká v pohádkách :)
 

 Mohla bych se přihlásit do soutěže Jak narvat co nejvíc věcí na m3
 

 Našla jsem žehličku!
Tuším, že je ale Moničina.
 
 Praktická žena ve mně zvítězila nad nostalgickou.
VHS vzpomínky letěly do koše.
 
Vypadá to, že Stela jen mobiluje, ale fakt mi pomohla!
 

Co dělám v noci

Neumím usnout potichu, takže si na mobilu pořád něco pouštím. Teď jsem objevila starý rozhlasový hry - a to je zážitek. Takovej Komisař Maigret namluvenej panem Hrušínským ... nádherná ukolébavka. Jedna hra mi vydrží tak natřikrát, protože vždycky usnu a další večer si to pouštím od "usnutýho" místa dál.
Moc mě neberou audioknihy, těm jsem nepřišla na chuť, ale tohle je skvělé na představivost.
A to herectví, a aranže ... a všechno!
Tak se jdu zase ponořit do rozhlasových peřin a dobrou!
 
 
/zdroj obrázku Český rozhlas/


Od podlahy

A to doslova.
Dnes na otočku v bytě s podlahářem. V kuchyni a chodbě bude kvalitní vinil. Chtěla jsem takový, který nebude předstírat, že je dřevo nebo dlažba. A dozvěděla jsem se, že každý vinyl něco imituje. To mě překvapilo. Podle vzorníku jsem si zatím nevybrala, půjdu se podívat do vzorkovny.
 
Před vchodem do bytu
 

  Mezi pokojem a předsíní.
Ten práh, který byl přikrytý linoleem, se pokusím zachránit. Obrousím, natřu bezbarvým lakem, aby zůstala ta pěkná flekatá žluto - něco patina.
Podlahář nevěřil.
 

 

Drhnu

Dnes jsem vytáhla na světlo boží dřevěný veškost, který jsem za pár korun nakoupila během zimy. Vydrhla jsem ho a vysušila na sluníčku. Ještě nevím, kam se přesně bude hodit, ale určitě ho využiju.
Je to jediná činnost, kterou jsem dnes zvládla.

Včera jsem byla (snad už na závěrečném) zákroku u zubního chirurga. Tahal mi jednu osmu a na sedmičku vedle navrtal implantát. Celé to trvalo asi dvacet minut, a kdyby mě šicí jehlou nepíchnul do rtu, tak mě ani nic nebolelo :) Nikdo mi nevěří, že jakmile mi přes hlavu hoděj ten zelenej sterilní ubrus, tak se ve mně rozhostí zvláštní klid a já usínám.
Dnes díra po osmičce trochu bolí, ale hlavně kvůli tomu, že mě přepadla nějaká viróza a bolí mě prostě všechno.
Všimněte si, jak mi krásně kvete šnytlík!
 



 

A jak vybíráte spotřebiče vy?

 
Musím poslat k truhláři všechny kuchyňský elektrospotřebiče, který se budou vestavovat. Nesnáším chození po obchodech, takže všechno vybírám virtuálně a na jedný adrese. Bylo to celkem rychlý, řídím se cenou a recenzemi ostatních. Nejhůř se mi vybírala pračka, čím jednodušší programování, tím vyšší cena. Myslela jsem, že to bude naopak. Ale ne. Nicméně za dvě hodiny vybráno - celkem 5 věcí. Povedlo se mi hodně stlačit cenu, díky různým akcím, chci, aby všechno bylo v záruce. Zbytek zařízení jistí druhá ruka. V pátek jsem vydražila křišťálovej lustr. Za desetinu ceny, než v obchodě. Zato s barevnejma kabelama se žárovkou si docela lámu hlavu. V Stockist maj nádherný, ale ty ceny! 
 
 

Že jsem sem jezdil

- povzdychl si kamarád truhlář, když jsem mu s pomocí fotek z pinterestu vyjevila svou představu kuchyňské linky, minipatra pro příležitostné spaní (bude v kuchyni, která má 9 m2), pojízdných dveří ze starých dveří, vestavěné megaskříně v předsíni (jiná skříň tu nebude), která ale musí působit subtilně, a postele v pokoji (protože ložnici náš byt prostě nemá).
Mám sice skoro jasnou představu, nicméně nejsem dogmatik a chci, aby i řemeslník vložil do práce svoji invenci a překvapil mě. Pochopitelně příjemně. Tenhle proces je velký dobrodružství!
 











 

V kavárně

Dnes jsem byla v kavárně mezi prvními hosty. Skoro sama, ale jen chvíli. 
Jsem typ, který chodí na schůzky včas, ba ne, hůř, já chodím většinou mnohem dřív, takže vždycky čekám. Už jsem si na to zvykla a baví mě to. Tahle kavárna ve Vodičkově ulici je nádherná, je tu spousta krásných předmětů a nábytku, který si můžete koupit. Magdaléna si během přátelsko - pracovního setkání stihla koupit krásné dřevěné žaluziové dveře ke skříním, po kterých tu koukala už minule. A vymyslely jsme na počkání nový námět. Akorát, že od námětu do realizace je nutné uběhnout maraton. Budu si na to muset koupit nový tenisky!
 





 

Koncert



Pozná někdo, kde jsem včera byla?
Ne.
To je tak, když už fotíte jen na mobil a sedíte v poslední řadě.
Byla jsem na koncertu Vojty Dyka a B Side Bandu. Ráno jsem VD slyšela mluvit na ČT24, rychle koupila přes net vstupenky, zavolala mamce do Lbc, ať sedne na autobus a přijede ... a šli jsme celá rodina.
Každý jeho koncert je velký zážitek, show, ale ne v tom obvyklém slova smyslu. Jsem od začátku do konce v transu. A nejen já. V poslední řadě vedle nás seděl Karel Gott se ženou. Neuvěříte, že měl normálně koupené vstupenky z předprodeje! Koncert si točil na mobil.
Jediným hostem byl Jiří Langmajer. Zazpívali si spolu jednu písničku. Prý se na tom domluvili v hospodě :)
Hned bych šla znova.
Vždycky mě to obrovsky nabije.
 
 
 

Byt a ne byt

Rozhodli jsme se, že peníze z chalupy neprocestujeme, ale že když něco přidáme, tak za ně můžeme koupit nějaký minibyt, se kterým budeme čarovat. Buď nám poskytne pražský azyl - to, když se nám po koncertech, kinu, divadle apod. nechce harcovat domů, nebo ho můžeme pronajmout, nebo to můžeme spojit ...
 
Víc jak půl roku jsem sledovala inzeráty, viděla několik desítek bytů, které patřily často Rusům, jednou Italovi (o ten jsme hodně stáli, ale chtěl hned peníze, protože neměl na dárky k Vánocům a to jsme tři dny před Štědrým dnem fakt nestíhali), často se s byty kupčilo a přihazovalo se. Někdy byly prázdné, jindy v nich bydlelo několik (mnoho) lidí v pronájmu, bordel a smrad jako v tanku, takže z toho šla až hrůza. Zlatý Kulový blesk! Lokačně jsme chtěli Žižkov/ Holešovice/ Karlín.
Máme Holešovice.
Do Národní galerie bych snad i kamenem dohodila.
Po svých černých zkušenostech jsem se na prohlídku objednala jako první a rovnou jsem řekla, že byt chci. Aniž by ho viděl můj muž, aniž bych znala technickou stránku (dokud nezaplatíte, vždycky se dá cuknout). Líbilo se mi místo a atmosféra bytu. Po několikaměsíčních peripetiích je 38 m2 konečně našich! Původně jsem chtěla ponechat kuchyň a jen ji refreshovat, ale znáte to: když ji majitel vyklidil a odvezl si pěkné spotřebiče, ukázala se v celý svý (ne)kráse. A linoleum taky. A dvě vestavěný patra, který tu byly. Atd., atd.
Takže jsme začali lehce bourat.
Máme docela alergii na hnědou barvu a tady jí bylo mnoho ve všech odstínech, které si lze jen představit. Včetně dřeva, jeho imitace a imitace jiné imitace. U dveří do koupelny jsem svého muže už zadržela, není to sice krasavice, ale drží. Nastínila jsem mu fantastický plán, jak s pomocí barev, samolepících háčků, nového zrcadla a ručníků docílím útulnosti. A ušetřím nám poslední peníze, které nám zbyly. Takže tu bourací palici zase odložil.


Pohled z předsíně do kuchyně PŘEDTÍM
 
... a POTOM
 
Linku a obklady jsem původně chtěla natřít tabulovou černí a linoleum nechat
 
... ale dopadlo to takhle
 
 
 
Pokoj s dřevěnou podlahou se akorát vymaloval (teda sám ne). Ten je prostě nádherný a byl jedním z rozhodujících faktorů koupi
 
Pokračování příště!