KKKKKKKKKKK
Pokrývači dnes dodělali skoro za tmy střechu. Neskutečně makali, ani kafe nechtěli.
3 hodiny poté začalo sněžit.
Měli to vypočítaný.
Různé události se na nás sypou jako lavina.
Chvíli se z něčeho těšíme, pak přijde rána.
Včera tragicky umřela moje neteř Karolína.
Byla příliš jiná, než je tenhle nalinkovanej svět.
Bolí to.
Listopad už asi nikdy nebudu mít ráda.
Dotočná
Největší kytka mého života.
Padesát tři růží.
Magdaléna dostala stejný počet, protože jsme dohromady napsaly 106 dílů Přístavu.
Teda ne jenom my, celý scenáristický kolektiv.
Ale náš je původní nápad.
Dotočná fajn.
Rozmýšlela jsem se, jestli tančit do rána s Pavlem Řezníčkem, ale pak mě dohonilo mé nudné já a jela jsem domů.
Pro diváka poběží Přístav až do června.
Pro mě už je to v tuhle chvíli jen vzpomínka.
Hezká.
Protože jsme se všichni měli rádi.
A to vůbec není obvyklé!
První a.
Letos jednoduše.
Na zítřek plánuju trochu vylepšit obývák. Do polic místo knih přijdou ozdoby. Asi. Jestli to zvládnu.
Ráno přijedou pokrývači, psát nic nemůžu, je to hroznej hluk.Večer máme dotočnou Přístavu.
Těším se, protože už brzo vyhodím sedačku z obýváku, která je na odpis. Ale nevím, co přijde místo ní. Nechala jsem si od Pavly Kirschner navrhnout a potáhnout starou prvorepublikovou pohovku a socialistický křeslo. Vůbec nevím, jak to bude vypadat, nechala jsem to na ní. Rozhodně čekám velkou divočinu.
Odvahu mám.
Tři knihy
Po delší době zase tip na knížky.
Dlouho mě nic nechytilo, ale za tyhle se můžu zaručit.
Dlouho mě nic nechytilo, ale za tyhle se můžu zaručit.
Život je nádherný od Terezy Boučkové (stejně jako její Rok kohouta) je autobiografickým deníkem. Není to bomba jako RK, ale strašně dobře se čte. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo s jejími adoptovanými dětmi, najdete to tam. Tentokrát se všechno točí hlavně kolem Tereziny maminky trpící Alzheimerem. Ačkoli jsem si čtení snažila šetřit, přečetla jsem nadvakrát. Teď hledám, po čem sáhnout. Laťka je vysoko.
Podle skutečného příběhu je dalším románem Delphine de Vigan, který u nás vyšel. Možná znáte její Ani později, ani jinde. Opět je to psychologický román, tentokrát o spisovatelce, kterou začne ovládat jiná žena. Zpočátku nenápadně, a vy jste svědkem toho, jak hlavní hrdinka ztrácí nad sebou moc.
Na mě je tam trochu moc slov, já bych škrtala, nicméně příběh parádní a poučný.
99 domů 2 je prohlížecí kniha. Aspoň teda pro mě. Je tu nafocený a popsaný příběh 99 zajímavých rodinných českých domů. Předznamenává je motto jednoho z autorů Jakuba Jana Stempela Nestavět dům, ale tvořit domov.
V tomhle duchu se celá kniha nese.
V mnohých z vybraných domů bych mohla okamžitě bydlet. A pár jich tam je podobných našemu domu. Zajímavý pro mě je, že interiérový vkus se u mě vyvíjí a posouvá, ale domy se mi líbí pořád stejné.
Tahle kniha by mohla být pro někoho ideálním vánočním dárkem. Kdybysme si dárky dávali, určitě bych si o ni napsala. Vzhledem k tomu, že 99 domů, které vyšly před pár lety, byly velmi brzo rozebrány (a dotisk se asi nekonal), neváhejte!
Střecha, ředkvičky a deka
Dnes nám začali dělat novou střechu.
Aneb co můžeš udělat do Vánoc, neodkládej na jaro. Naštěstí neprší, ani nesněží. Zatím. Ale prej by si taky poradili. Zatím chlapi vypadaj moc šikovně. A jeden dokonce i hezky.
Doma se skoro nedá být, ty rány jsou hrozně hlasitý, psi každou chvíli vyskočej a štěkaj. Muž zbaběle odjel pracovat do kanclu, žádnej home office.
Zase šéfuju něčemu, čemu vůbec nerozumím.
Miluju řeči Tak paninko, kam vám to máme dát ...?
Zítra pokračování.
Stela konečně doočkovaná proti rakovině d.č.
Paní doktorka říkala, že v novinách psali, že v Austrálii se počet rakovin tohoto druhu zmenšil o 50%. Snad jsem se nepřeslechla. Tam už se ale očkujou dlouho a všichni. Ženy i muži.
Z mé vášně pro ředkvičky se stala závislost.
Začíná to děsit celou rodinu, protože jsem schopná denně sníst i několik svazků.
Když doma není ani jedna ředkvička, mám normální absťák a jsem ochotná sednout do auta a jet je někam hledat. Protože pozor! Ne vždycky a ne všude je mají!
Asi bych měla navštívit nějakýho doktora. Jenže nevím jakou specializaci.
Dnes oběd se Stelou.
Deku jsme si nedaly, protože jsme spěchaly.
Zůstává pro mě zahalena tajemstvím.
Listopad
Ten listopad je děsně divnej měsíc.
Všímám si toho už několik let.
Vždycky bez logiky někam divně ustřelí ...
No nevím, jestli to prosinec napraví.
Všímám si toho už několik let.
Vždycky bez logiky někam divně ustřelí ...
No nevím, jestli to prosinec napraví.
Co dnes bylo v televizi
Dnes na ČT 2 byl opravdu výjimečný dokument o "náhradních" matkách, které donosily cizímu páru dítě. Moc happy endů nečekejte. Silný příběhy, zajímavě natočený. Minimum promluv do kamery, člověk si musí názory postupně nasbírat sám a vžít se.
Na tyhle věci jsem srab.
Nezvládla bych za této situace být ani biologickou, ani nevlastní matkou.
Ale určitě by mě bavilo o tom psát a pitvat se v tom.
Je to zásadní téma.
Řetěz a řetězec
Tenhle krásný starý řetěz na stromeček jsem dostala od své čtenářky. Našla ho na půdě psychiatrické léčebny. Jsem ráda, že i na takových místech na mě myslíte. Paní se tam neléčí, jak jsem si myslela původně, ale je tam primářkou :)
Tak ještě jednou moc děkuju, a jestli se ho povede elektrikáři rozsvítit, tak vyfotím.
Dnes jsem absolvovala vyšetření, ze kterého jsem měla strach, ale naštěstí dobrý.
Chtěla jsem se trochu odreagovat, tak jsem zamířila do Ikey pro svíčky. Čekala jsem vánoční atmosféru, která tam vždy od listopadu panuje, ale byla jsem hodně zklamaná.
Začalo to tím, že jsem jídlo dostala na plastovém talíři (musely být tři na sobě, aby se mi brambory rovnou nevysypaly do klína) a k tomu plastový příbor. Ten nejlevnější z nejlevnějších, co jich koupíte v makru za stovku milion kusů. Připadala jsem si hůř než v zaplivaným čínským bistru.
Absolutně nechápu, jak může Ikea razit trend kultury stolování, a svým zákazníkům servírovat hůř než v bufetu na vesnickým nádraží. Protože i tam dostanete jídlo na normálním talíři. Chápu, že hosté asi kradou, a proto se přistoupilo k tomuto opatření, ale připadá mi to nedůstojné. Navíc Ikea pořád propaguje strategii udržitelného rozvoje, ale jestli po každým zákazníkovi hodí do koše několik talířů a příborů, tak potěš věnec. Aspoň teda doufám, že se to vyhazuje (pardon recykluje, určitě bych byla opravena), že se to nemyje!!! Že nemám hnus plast ještě po někom cizím!
Možná už by měl někdo ze šéfů začít hodně nahlas křičet, že i šetření má své mantinely. Nemusím si koupit skleničku za devět korun, dám klidně víc, ale nechci žrát jako toulavý zvíře.
Co se týče vánoční atmosféry, nebyla skoro žádná, vánoční instalace před pokladnami nám spíš připadala jako povánoční výprodej v levném hobby marketu. Nabídka mizerná, nevím, jestli bylo vyprodáno, ale stěží jsem našla jedny hezký papírový ubrousky.
Jestli to takhle půjde s tou kvalitou dál, za chvíli opravdu bude Ikea přístupná úplně každému, kdo má v kapse dvacku a záleží mu jenom na ceně.
Nevím, jestli tohle je idea skandinávského bydlení - možná aplikovaná pro Čechy.
Vzpomínám si, že kdysi o tom psala i innaia, a pak byla z tohoto řetězce odejita.
Vím, že se mnou budete masově nesouhlasit, ale dnešek byl pro mě velké zklamání.
Hlavně ale, že jsem ale zdravá!
Podzim a barvy
Z víkendu mám vyloženě dobrý pocit.
Návštěvy, svíčková, vyhrála jsem aukci hodně starých ozdob, kuře na limetách a úklid zahrady. Protože se nám stále nepodařilo přilákat k nám našeho avantgardního zahradníka, tak jsme se dnes pustili venku aspoň do věcí, které zvládneme. Zejména jsme uklízeli nářadí, hrabali listí a tak.
Květináče s pomrzlými kytkami už mají zimní převlek - chvojí.
Ještě jdu přes internet zaplatit složenky a pak hurá číst.
Doufám, že na to nepadne celá noc, mám totiž skvělou knihu.
Až dočtu, dám vědět.
Sváteční den
Původně jsme o dnešním dni měli jinou představu. Chtěli jsme na zahradě hrabat listí, uklidit kolem domu a strašně moc prát. Protože když máte dva psy, kteří vás navštěvují i v posteli, pak se holt peřiny převlíkají i několikrát týdně.
Jenže nakonec zvítězil pocit, že když je ten svátek, tak ho přece nepromarníme tím, že budeme likvidovat přízemní resty. Tak jsme jeli do Prahy na sváteční oběd a dvě výstavy.
Obědvali jsme v Art Restaurant Mánes, kam by mě normálně nenapadlo zajít, protože bych si představovala obr ceny. Hned u vchodu vám manažer restaurace vezme kabát (a zase ho po obědě vrátí), číšník v bílých rukavicích přináší skleničky. Nádherné výhledy z oken, hosté - žádná snobárna. A když otevřete jídelní lístek a v něm týdenní nabídku, jídla se pohybují kolem stovky! Takže se vůbec nemusíte bát si po umění zajít na kávu nebo jídlo.
V druhé půlce restaurace obědvali významní představitelé, kteří se účastnili 17. listopadu 1989, což dodalo na atmosféře. Různorodá skvadra lidí v oblecích i maskáčích, a tak to má být. Miluju různorodost. Nemůžeme být všichni stejní, i když o stejnou věc by nám jít mělo.
Svobodu!
Pak výstava Libido Martina Krajce a naproti v Tančícím domě retrospektivní výstava Jana Kaplického. Pak už jen drobný nákup v Papelote, procházka centrem a zpátky domů.
Před 19ti lety umřela moje milovaná babička Bóža, takže jsme po celém domě zapálili svíčky a vzpomínáme na Tebe, babi!
Mini
Mini jsem nikdy nenosila.
Znám několik žen, které je taky nikdy nenosily, ale po čtyřicítce začaly. Většinou se to zvrhlo ve styl diblík. Že jim to doma neřeknou!
Stromečky jsou taky mini.
Nebudu vám ani vykládat, co všechno bych si potřebovala koupit, a místo toho ležím v ozdobách. Ještě mi přijde pár vyhraných aukcí, ale jinak už jsem si zakázala dražit.
Doma to sice předkládám jako investici, ale přece jenom bych se měla mírnit, když teď nemám práci. Zatím se mi nechce jít psát cokoli jen proto, abych vydělávala. Občas si tenhle luxus můžu dovolit. Pevně věřím, že některá z televizí shledá náš nový projekt zajímavým, a rozhodne se ho realizovat. Hrozně by mě bavilo to psát.
Bokem si dělám vleže zápisky k filmu. Měla by to být vánoční komedie, což je úplně nejtěžší disciplína. Nevím, jestli se mi to povede napsat, většina pokusů nejen v naší kinematografii končí krachem. V komedii se nemáte za co schovat, tam musíte předvíst, že to umíte. Napsat něco syrovýho je mnohem jednodušší. Když vymyslíte silnej příběh, emoce jdou automaticky s ním. To už jsem si vyzkoušela.
Tip na designové doplňky v severském stylu
Nedávno jsem na netu objevila webovky a e-shop ing. arch. Kamily Gebauerové a byla jsem nadšena!
Koupila jsem si u ní pár věcí, i tyhle světýlka za dvě stovky (na baterii, takže nemusíte hledat nejbližší zásuvku) a pár dalších věcí. Byla jsem nadšena z kvality a ceny, protože tahle dáma prodává za zlomek ceny než jiní prodejci severského designu (teď nemyslím Ikeu, ale ty předražené Nordicy apod.).
Proto sem dávám odkaz do jejího shopu Archintka, a taky na její web. Mám vždycky radost, když objevím někoho, kdo se necpe dopředu jak buldozer a dává si záležet na kvalitě. Koukněte, určitě budete taky nadšení.
Jen upozorňuju, že paní architektku osobně ani zprostředkovaně neznám.
Jenom se mi to líbí.
A to stačí, ne?
Sobota ráno
Martin včera večer opravdu přijel na bílém koni.
Ještě předtím dopoledne jsme stihli zazimovat bazén, ale zahradu zase ne. Zahradník, na rozdíl od Martina, nepřijel na koni, ani bez něj.
Snad se zase tak moc nestane.
Skříňka (přesněji kupecký regál z krámu) natřena.
Prozatím bez ozdob.
Hezkej víkend!
Ještě předtím dopoledne jsme stihli zazimovat bazén, ale zahradu zase ne. Zahradník, na rozdíl od Martina, nepřijel na koni, ani bez něj.
Snad se zase tak moc nestane.
Skříňka (přesněji kupecký regál z krámu) natřena.
Prozatím bez ozdob.
Hezkej víkend!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)