U holiče




Dnes jsem seděla s barvou na hlavě hodinu u holiče a zaslechla ty ženský řeči. Některý dámy jsou fakt neuvěřitelný slepice. A jak pomlouvaj ty chlapy! Kokokoko ...
Doufám, že nikdy nebudu muset pracovat v ženským kolektivu.

Psala jsem dnes jednu seriálovou scénu s Pivodou, kterého hraje P.Ř.
A ten mi zrovna v tu chvíli zavolal.
Píšu vždycky v takový virtuální bublině, že se nedokážu rychle přeorientovat na realitu.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, jaký má herec křestní jméno, abych mu neříkala jménem postavy. To se mi dost stává.

Taky jsem si psala s jedním kamarádem z mládí, který vystudoval hru na saxofon a teď shodou šťastných okolností zpívá hlavní role v Národním divadle. A je šťastnej.
Miluju, když se lidi najdou a jsou šťastný.

A já mám šťastnej večer.
Komodu jsem ještě nedotřela.


V kině



Včera jsme byly se Stelou ve Světozoru na francouzském filmu Mikrob a Gasoil.
Podle všeho artový film (bylo nás v sále 10 lidí).
Strašně se nám to líbilo.
Dva kluci - outsideři sestrojí auto, spíš takový domek na kolečkách a odjedou s ním na prázdniny.
Bylo tam všechno, co já neumím vymyslet a napsat. Miluju, když to ale umí někdo jiný. Výborné puberťácké postřehy a fóry.
Dřív jsem na takové filmy chodila sama (což taky není k zahození), ale dobrý je, že to Stelu baví taky. Akorát se mi to trochu prodražilo, protože předtím malý shopping. A já zase úzkost.
A to mi doktorka říkala, že se těchto rizikových momentů mám vyvarovat (ale na druhou stranu mám aspoň 3 trička na léto).





Až budu mít čas

... tak všechno roztřídím, uklidím a vyházím krámy.
Jenže na tohle zpravidla není čas nikdy.
Až dnes zcela nečekaně v osm večer ... něco jsem hledala ... a nenašla, takže jsem musela do staletých krabic. Ze třech obřích zůstala jedna menší se vším důležitým. Skoro všechno ale jde do tříděného odpadu, takže mám radost, že zbytečně nevyhazuju.
Můj život v kostce!



 V tomto čísle Československého vojáka mi vyšla báseň

To je ona. Psala jsem drásavé existencionální básně a redaktor vybral tuhle srágoru


 Můj syn

 Moje dcera

 Zamítnutí žádosti na náš dům. Kvůli tomuhle žlutýmu papírku vpravo nemáme plochou střechu. Dnes jich je samozřejmě v okolí spousta.

 Tohle o mně určitě nevíte. Hlásila jsem se na herectví. Několikrát. Neúspěšně. 
Na FAMU se pak asi už nade mnou smilovali.

 Jiní rodiče tohle před svými dětmi radši zakopou do záhonu pod růže.
Moje vysvědčení na gymplu.
Nebijte děti za špatné známky. Pořád je naděje, že z nich bude šťastný scenárista!


 Točit dokument asi zůstane mým nesplněným snem.
Nicméně jsem ho rok nebo dva měla povinně.
Strašně mě to bavilo.

 Jsem prostě talent!

 Scénáře k Noci s Andělem ještě, pěkně prosím, na disketě!
Nádherný časy.
Vrátila bych je hned.

 1984
Zamilovala jsem do jednoho kluka na lyžáku.
Jeho adresu mám v tomhle diáři.

Každý správný scenárista by si měl nejdřív něco odžít, než začne psát.
Já jsem pracovala i ve Zbrojovce Brno.
Heč!

P.S. Mami, tati, neděste se. Tyhle poklady jsem samozřejmě nevyhodila!

Zatím takhle

Postel zůstane takhle flekatá, možná časem bude ještě víc odrbaná, protože jsem to lakované dřevo měla nejdřív obrousit (což mi řekl můj muž, až když bylo hotovo, ale stejně by se mi asi nechtělo). Takže když se hodně drápne, vyleze původní hnědočerná barva. Zjistila jsem, že mi to neva, aspoň to bude autentičtější. Možná to poškrábu vidličkou. Mimochodem vidličkou umím dělat spoustu věcí, tu bych si s sebou vzala na pustý ostrov!
Ještě zbývá natřít komoda - asi bude šedá. A zřejmě prohodím jejich místa s postelí.

Včera jsem se nezamilovala.
Naštěstí.
Jela jsem se podívat na jeden minibyt s vlastní pavlačí. 
Byla by to velká investice kvůli minimálnímu prostoru. Kvůli pavlači. Kvůli mně.
Takže nic.
Ale když jsem hledala cestu z metra na autobus na Žižkov, vlezla jsem do metra do kukaně k Aranel, která zrovna sloužila. Taková náhoda! Nevěděla jsem, že tam pracuje a bylo to poprvé v životě, co jsem se osmělila zaklepat a na něco se zeptat. 
Má to tam moc zajímavý. Zřejmě příště napíšu něco z metra.
Třeba Cestu z metra.

Pak čaj a kafe s Kristýnou.
Má krásnej pronajatej byt s balkónečkem.
Moc děkuju paní mamince Kociánové za nádherné pero Swarowski!!!!!
Měla jsem děsnou radost.











Pod postelí

Jo, jo, takhle vypadá realita. Bohužel.

Dnes pokračuju v natírání, stále není hotovo.
Nejhorší jsou ty šprušle, to je strašlivý piplání.
Muž a Stela se hádají o sporák, každej si chce uvařit něco jinýho a nikdo nechce uklidit bordel.
Zavřu se a natírám si.
Pak poprosím svýho muže, aby mě z tý pod postele aspoň vytáhnul, když už mi nepomůže natírat. Nechce. Ale počká si, jak vylezu sama. Laňka. A to je jeho profesí natírání. Je takovej vrchní natěrač, kontroluje, jak natíraj jiný. A sám to asi moc neumí.

Dneska spousta povinností, ještě jsem neskončila, ale stejně nestihnu všechno.
Vybrán mladý herec - coby syn Pátka alias Čtvrtníčka. Shodli jsme se na něm všichni. Nebyl to favorit a vůbec není známej. Naučenej text ke kamerovkám mu byl k ničemu, protože pan Čtvrtníček i Kateřina H. improvizovali přímo neskutečně. A on to ustál.
Miluju, když někdo překvapí.

Zítra bude hezkej den.
Jdu na návštěvu ke slečně herečce.
A ještě předtím mám tajný rande. Ví o něm jen můj muž. Bojí se, že se zamiluju. Já se taky bojím. Protože jestli jo, tak nás to finančně zruinuje. Ale musím ho aspoň vidět!


Po letech zase začínám

... s natíráním.
Kdysi jsem natírala snad denně. Všechno, co mi přišlo pod ruku, doháněla jsem tím náš hodně napjatý rodinný rozpočet. Pak jsme opravy a nátěry vyměnili za Ikeu - a dneska se zase vracíme k našim začátkům, i když přece jen trochu jinak.
Kamarád truhlář dnes přivezl vyrobenou postel, kterou tu bude mít Kryštof s Monikou, až za 3 týdny přijedou domů na návštěvu. Takže tahle stará se stěhovala do pokoje k hostům (ano, takhle honosně nazýváme tu šestimetrovou nudli). Jenže už byla okousaná od králíka a rozkládat lze jenom na vlastní nebezpečí (všechny letošní návštěvy se na ní v noci propadly :-)). Takže jsem se rozhodla ji už nerozkládat a natřít ji (bude jen pro jednu osobu).
Pak už se do nudle vejde jen stará ikonická Ikea komoda z přírodního dřeva, která ale slouží výborně, takže taky dostane nový nátěr. Ještě nevím jaký.

Letos nás čeká doma dost úprav, střecha určitě, možná se dostaneme i k podlahám.
Mám radost, že jsem začala zase recyklovat starý nábytek, víc si lámu hlavu a kombinuju. V Ikee už se snažím nakupovat jen drobnosti. Je to ale mor. 
Moc mi ovšem chybí jejich časopis Ikea live, který kdysi vydávali. Milovala jsem příběhy rodin, které tam vyprávěly o svém životě. 
Ty mě snad bavily víc než fotky.





Dárek pro mě

Půl života jsem po něm toužila a dnes jsem ho od mého muže dostala.
Plážový koš.
My si moc dárky k významným dnům nedáváme, spíš jdeme někam na dobrý jídlo nebo jedeme na výlet. Pro mě dárek = překvapení.
A tohle teda bylo!
Navíc, když nic, ale vůbec nic neslavím.
Škoda, že jsem si ho zatím vůbec neužila. Celou neděli jsem psala.










Chtěly jsme být krásnější

V Kiehl´s měli 20% slevu.
A protože jsme se Stelou naprosto nadšené jejich denním a nočním olejem, zakoupily jsem si několik krémíků, Stela by řekla produktů. 
Jeden vzorek (naštěstí to byl jen vzorek zdarma) si nedočkavě natřela Stela večer na obličej, aniž by si pořádně přečetla, že je to anti-age, čili nic pro ni. Neuvěřitelně opuchla, dokonce tak, že jsem jí na noc musela dát zyrtec.
Já už jsem druhý den ráno testovala správně (pro svůj věk a typ pleti) tenhle hydratační krém a už při jeho nanášení mě ve tváři pálili všichni čerti. Výsledek podobný, viz foto. Ale zvládla jsem to i bez zyrtecu.
Nicméně avokádový krém na oči je fajn.

Bohužel nakupuju tímhle stylem pokus - omyl - daruju (příp. nechám si).
Málokdy totiž mají od kosmetiky, kterou chci vyzkoušet, vzorky.


Snad jsou ty rudé napuchlé fleky dobře vidět.
Zejména po ránu to potěší.

Nevíte, co mi chybí?

Mám úžasnou práci.
Dnes jsme měli poradu v restauraci Miminoo pod Žižkovskou věží.
Nejdřív jsem se lekla, že je to podnik pro matky s dětmi, kde se vzájemně budeme rušit.
Naštěstí je název odvozen od mimin lezoucích po věži.
Protože vždycky sedíme 4-6 hodin a zabíráme místo, musíme hodně konzumovat, aby se na nás personál nezlobil a nedával nám najevo, že jsme nežádoucí. Plus slušný dýška.
Dneska se nám to dost povedlo.
Když už nebylo místo na stole, kolegyně si nechala jídlo postavit na notebook. To mě teda dost pobavilo a musela jsem si to vyfotit.


Jinak mám v posledních týdnech ředkvičkovou vášeň. Jakmile nesním denně jeden svazek, pořád na ně musím myslet. Dneska v noci jsem dokonce měla takovej absťák, že jsem v půl třetí vstala a šla sníst další. Zřejmě mému tělu něco chybí.
Nevíte co?


Casting

Dnes - vlastně už včera byl casting na syna Pátka alias syna Petra Čtvrtníčka.
Přišlo několik mladejch šikovnejch kluků.
Napsali jsme jim texty, Kristýna, která zrovna netočila, jim hrála partnerku.
Nejvíc záleží na tom, jak si kdo sedne s panem Č., protože tam to musí jiskřit. Přece jenom otec a syn jsou jedna krev. Favorita nemám.

Dnes jsme byli taky požádání, abysme i nadále udrželi pokračování seriálu v humoru.
Jak já bych si jednou ráda napsala něco dramatickýho!
To se totiž mnohem jednodušeji píše, negativní emoce přitahujou diváka jako magnet. Jde si s tím scenáristicky úplně jinak vyhrát. Jet na vlně humoru je strašná dřina. 
Ale nahrává nám k tomu i nový herec, kterého jsme pro pokračování získali.
Pro mě je to momentálně největší šoumen českého show byznysu.
Prozradit nesmím.

 Herec se zdraví s režisérkou, která mu bude hrát partnerku (Kristýna K. už musela odejít točit o patro níž)

 Natáčelo se v kulisách naší hospody

Kreativní tenisky naší kreativní producentky

 Kristýna se Zdeňkem Piškulou, kameraman je točí, vpravo zanícený režisér poslouchá a slečna kreativní si hraje s náušnicemi

Jiný herec si hraje s Kristýnou

Fotky jsou příšerné kvality, ale vzhledem k tomu, že mi mobil několikrát denně spadne na zem (za což může zemská přitažlivost), tak si nový stejně zatím nepořídím.