Dnes jsem seděla s barvou na hlavě hodinu u holiče a zaslechla ty ženský řeči. Některý dámy jsou fakt neuvěřitelný slepice. A jak pomlouvaj ty chlapy! Kokokoko ...
Doufám, že nikdy nebudu muset pracovat v ženským kolektivu.Psala jsem dnes jednu seriálovou scénu s Pivodou, kterého hraje P.Ř.
A ten mi zrovna v tu chvíli zavolal.
Píšu vždycky v takový virtuální bublině, že se nedokážu rychle přeorientovat na realitu.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, jaký má herec křestní jméno, abych mu neříkala jménem postavy. To se mi dost stává.
Taky jsem si psala s jedním kamarádem z mládí, který vystudoval hru na saxofon a teď shodou šťastných okolností zpívá hlavní role v Národním divadle. A je šťastnej.
Miluju, když se lidi najdou a jsou šťastný.
A já mám šťastnej večer.
Komodu jsem ještě nedotřela.