Vpich
Nikdy jsem si nemyslela, že budu schopná někomu píchnout injekci.
Natož babičce heparin do břicha.
Ale když není zbytí, naučíte se i píchat.
Důležitá je správná dezinfekce!
Víkend lehce pracovní a lehce regenerační.
To mě ba.
Zákulisí aneb scénáře v koši nekončí
Dnes porada nad novou sérií, předěláváme lehce ateliér, některá prostředí rušíme, jiná přistavujeme.
Stejně tak je to s postavami - některé končí, jiné nové přijdou.
Za 5 dní začínáme jednotlivé příběhy linkovat.
Ještě ale nemáme dovymyšleno.
Stejně tak je to s postavami - některé končí, jiné nové přijdou.
Za 5 dní začínáme jednotlivé příběhy linkovat.
Ještě ale nemáme dovymyšleno.
Catering.
Tady se herci a štáb stravují.
Myslím, že není co závidět.
I když dnes byla excelentní rajská!
Umění nekoupit
Co mě na Ikee fascinuje ... jsou nakupující.
Nejradši bych, kdyby mě Stela nechala sedět pár hodin v instalaci a já si je mohla ještě víc prohlížet a poslouchat, o čem všem se baví. Jenže Stela chce, abych si taky prohlížela. Abych taky nakupovala. Po poslední návštěvě si myslím, že je umění spíš nekoupit. Vždyť je to všechno tak levný! A hodilo by se nám to. Jenže po zaplacení mi to vůbec levný nepřipadá a při vykládání doma se zděsím, kolik zase táhneme zbytečných krámů.
Nejradši mám Ikea food, protože všechno sníme a nemusím přemýšlet, kam s tím. Přece do bříška!
Minulý týden v Show Jana Krause mluvil Kraus s Jakubem Prachařem o Ikee jako o domu, kde se pohádá i ta nejšťastnější dvojice. Prachař měl dokonce nápad, že kdyby byl právníkem, tak si pronajme uvnitř nějaký malý stánek a udělá z něj Rozvodnu. Bylo to naprosto trefné.
Tentokrát jsem taky byla svědkem hádky manželského páru přímo u oběda. Stačilo by si to zapisovat a mám scénář. Myslím, že si nákup zde užijou jen tlupy kamarádek nebo gayové. Echt chlapům bych venku postavila nějakou záchrannou stanici.
Kdysi jsme chtěli v Ikee točit jednu hádací scénu do filmu, ale ukázalo se to jako nemožné. Protože filosofie tohoto giganta je založena na štěstí. Zboží z Ikea z vás udělá šťastné lidi.
Na spoustu žen to funguje.
Závidím.
Zrcadlo
Po třinácti letech od nastěhování máme konečně nad umývadlem na wc zrcadlo!
Rostliny v něm jsou živé.
Dlouho jsem hledala nějaké, které by se sem hodilo.
Je to příjemná změna.
Rostliny v něm jsou živé.
Dlouho jsem hledala nějaké, které by se sem hodilo.
Je to příjemná změna.
K očkování/ kočkování
Minulý týden jsem nechala Stelu naočkovat proti rakovině děložního čípku - to je odpověď i pro vás, které jste se mě ptaly, jak jsme se nakonec rozhodly. Je to last minute, protože první dávka musí být do. 14. narozenin a ty má Stela za chvíli (aby to proplatila pojišťovna). Uvědomila jsem si, že jestli bude čilá jako její bratr, tak do roka a do dne u nás bydlí nějakej frajer.
Na tohle téma často diskutujeme s kamarádkami, některé míní, že sex by se měl dětem oficiálně (to jako doma) povolit až ve chvíli, kdy budou mít rozum. Hm. Až budou mít rozum, tak už rozhodně s námi bydlet nebudou, možná nebudou mít už ani chuť se milovat. A sex je zdravý a zábavný v každém věku (od patnácti výše, abych nebyla nezákonná). A pokud včas nenaberou zkušenosti, tak je dohánějí ve čtyřiceti. Tajně.
Ale to je každýho věc, já rozhodně nejsem moralistka.
S Kryštofem tu během střední školy bydlelo několik slečen, žádná nám soukromí nevzala, naopak vzpomínáme na ty časy dost nostalgicky. Máme zkrátka rádi, když je nás doma celá velká hromada. Jo, a chodila jsem před slečnami klidně neučesaná, v pyžamu, s migrénou, s nemocí a tak. Žádný přetvařování.
Takže se těšíme, koho přivede Stela. Ona si pořád myslí, že to bude Petr Lexa. Já si to teda nemyslím ani trochu, úplně stačí, že s ním virtuálně bydlíme už teď. Ale nakonec ... kdo ví.
Hlavně ať jsme všichni zdraví a šťastní.
Přišel!
Kdo? No přece zahradník!
Ale popořádku:
Ale popořádku:
Ráno udělat svačinu pro Stelu, snídani pro babičku, pak psát. Potom odjezd na nákup, příjezd s plnými taškami. Zahradník se přišel podívat, co u nás odpoledne bude dělat. Pak vaření oběda (kuře a kaše) pro babičku, Stelu a mě. Psaní. Nádobí. Psi. Přijíždí zahradník, dělám mu v rychlosti presso, bez kterýho by se mu špatně pracovalo. Pak kontrola na psychiatrii, veze mě tam Ivan, protože mezi paneláky neumím zaparkovat. S sebou v autě už má i Stelu, jedou na tenis. Já kontrola, nic moc, bez léků bych ještě nepřežila. Možná jednou. Rok je asi minimum. Pak odjezd taxíkem domů, ale cestou si uvědomím, že Stele už končí tenis a musím ji vyzvednout, takže taxíkem na tenis a pak teprv domů. Cestou zajímavej příběh taxikáře, kterej přišel kvůli řediteli pivovaru o práci, a teď radši taxikaří a má čistou hlavu. Doma úžasně upravená zahrada, zahradník plus dva pomahači to měli hotový za dvě hodiny. Nechápu. V pokoji masíruje babičku Kryštofova budoucí tchýně, se kterou už jsme jedna rodina. Jezdí obden a je skvělá. Teď večeře. Pak psaní. Pracuju na milostným trojúhelníku, kterej divačky prý baví nejvíc.
Mě baví taky.
Mládí
Mládí - aneb film o stáří.
Název klame, ale dá se vyložit i jako touha po mládí, po něčem, co už není.
Fantastický film!
Nejdřív jsem nechápala, co na něm všichni mají, ale pak mě spolknul. Vlastně nás všechny doma.
Michael Caine jako skladatel a dirigent, který už nic od života nečeká, ale něco přece ještě dostane.
Název klame, ale dá se vyložit i jako touha po mládí, po něčem, co už není.
Fantastický film!
Nejdřív jsem nechápala, co na něm všichni mají, ale pak mě spolknul. Vlastně nás všechny doma.
Michael Caine jako skladatel a dirigent, který už nic od života nečeká, ale něco přece ještě dostane.
Harvey Keitel v roli scenáristy, bože, jak já jsem mu rozuměla. Hlavně v jeho předposlední scéně, kdy se před ním na louce objeví JEHO postavy a říkají JEHO dialogy.
V té poslední pak skočí z okna ...
Žádný herec si asi neumí představit, že pokud hraje roli, kterou jsem napsala, tak ho vnímám jako SVOJI postavu a virtuálně s ním žiju.
(Honem jdu zavřít okno!)
Dopsáno
Muž šel se psy na procházku a potkal dvě dámy:
"Jé, to jsou pejsci paní spisovatelky Konečné, že?"
Ivan: "Jo jo. Já jí je chodím venčit."
:-)
Dnes dopsán poslední díl první série Přístavu. Diváci ho uvidí před Vánoci.
"Jé, to jsou pejsci paní spisovatelky Konečné, že?"
Ivan: "Jo jo. Já jí je chodím venčit."
:-)
Dnes dopsán poslední díl první série Přístavu. Diváci ho uvidí před Vánoci.
Teď budeme psát s Magdalénou synopsi - čili stručný obsah druhé série. Ale dílů bude míň, takže jsme bohužel museli zredukovat náš scenáristicko-dramaturgický kolektiv, protože bychom se všichni neuživili. To mě mrzí nejvíc. Fungovali jsme jako bezvadná parta, což je mezi jinými psacími kolektivy naprostá výjimka. Teď se rozprchneme do různých projektů a není jasné, jestli se v tomhle složení zase všichni potkáme.
Pevně doufám, že všichni seženou práci.
I pro nás, hlavní autorky, je čas začít se poohlížet po nové práci.
Pokaždý mám pocit, že jsem nula a zase od nuly začínám.
Barování
Trochu neplánovaně jsme se včera po dlouhé době vydali zase na Barování se Sandrou Novákovou a Filipem Rajmontem. Ještě jednou mockrát děkuju za vstupenky své milé čtenářce Maríně. Nemuseli jsme stát ani frontu, ani od pěti od rána klikat na web, jestli se tam předprodej už objeví.
Záměrně jsme ani nic nefotili, jen si užívali 4 hodin hudby a vtipných postřehů Filipa Rajmonta. Ten perlil jako vždycky. Tentokrát si vzal na mušku politiku (hlavně našeho prezidenta) a objevil se v generálské vojenské uniformě. Po půlnoci následoval jeho dokonale choreograficky zvládnutý striptýz a s hurónským smíchem se šlo domů.
Uvědomila jsem si, jak moc jsem nasáklá komercí, protože okamžitě odhaduju, kdo z těch talentovaných zpěváků a muzikantů má šanci prorazit. Holky můžou zpívat nádherně a čistě, ale ten ajfr, energii a charisma ... to nemá každá. Pak přijde stokilová Dannie, zazpívá soulově Adele, a všechny ty studovaný křehotinky strčí do rukávu.
Spravedlnost nehledej.
Škoda, že už neexistuje Noc s Andělem, protože tam by měli všichni šanci se předvíst. Dneska už takovej pořad není. Zato máme spoustu kriminálek.
Psát scénáře k Noci byla moje nejmilejší práce, kterou jsem kdy dělala.
Postavení mimo hru
Včera skvělá konverzační komedie v Divadle Radka Brzobohatého.
Odehrává se v šatně před a po fotbalovém utkání.
Celá osmá třída se bavila, protože rozhodčí (resp. herci) nešli pro sprosté slovo daleko. Bylo to opravdu vtipný, oddychovka.
Asi zase začnu víc chodit do divadla.
Je to psychické uvolnění.
Dobré zprávy
2. Dohonila jsem zahradníka. Zjevně nemohl odolat mé poslední sms zprávě: ("Kdy si uděláte čas na moji zahrádku?")
3. Po několika týdnech jsem konečně vybalila provšechnypřípady nachystanou tašku do nemocnice. Byl v ní i banán.
4. Sehnala jsem zlevněné vstupenky a dnes jdeme se Stelinou třídou do divadla. Čímž srdečně děkuji Divadlu Radka Brzobohatého!
Pokoj pro babičku
Tenhle článek je určen spíš pro rodinu a kamarády, aby viděli, že si u nás babička žije hezky.
Pokoj jsem částečně vyklidila, ale Kryštofovy poháry a jiné věci zůstaly, je tu přece pocitově pořád s námi. Postel jsem ještě chtěla napatinovat na bílo, ale to už jsem nestihla.
Jednání o tom, aby sanitka převezla babi z Liberce k nám domů, bylo dost komplikované, takže to Ivan nakonec vyřešil po svém (za tyhle akce ho miluju). Ráno přijel do nemocnice, naložil babičku v pyžamu a pantoflích do našeho auta a odvezl k nám. Předtím se naučil od sester, jak jí píchat injekce (nepodařilo se nám v okolí sehnat zdravotní sestru, která by jí je denně chodila k nám píchat). Teď už si babička lebedí a je šťastná jak blecha.
Pobyt na následné péči špatně snášela. Dost nás zarazil fakt, že do koupelny chodí o berlích sama, ve sprchovacím boxu není ani madlo na chycení, ani zvonek na sestru. Naposledy, když požádala o mísu, měla ji pod sebou 50 minut a okraj jí tlačil do šroubů ve stehně, které jí byly voperovány.
Jídlo dostávala v omláceném umělohmotném nádobí, takže přestala jíst. Jo a jedlo se to, co zrovna bylo teplé. Takže třeba nejdřív hlavní jídlo, a až potom polévka. O kvalitě nemůže být řeč vůbec.
Chci jen říct, že mi vadí, jak tyhle zařízení berou lidem důstojnost.
Naše babi je jemná citlivá intelektuálka a to, že si zlomila stehenní kost, se holt stává i mladším.
Rozhodně nekritizuju konkrétní lidi, kteří v těchto zařízeních pracují, musí to být rachota, ale chyba je opět v tom našem posraným systému a chování vůči starým a nemocným.
Jako kdyby my všichni jsme byli nesmrtelní.
Ono se nám to vrátí.
Budík po babiččině babičce. Kdysi jsem ho od mother in love dostala.
Stěhuju se
Po několika měsících se vracím z Kryštofova pokoje do své pracovny.
Hodně to tu zpustlo a stalo se z ní odkladiště věcí, které nemají jinde své pevné místo. Nicméně vyhodit je po vzoru Japonky Marie Kondo (určitě její hitovku Zázračný úklid už všichni znáte) nemůžu, přestože je nemiluju. Ale ovívač potřebujeme v horkém létě a rotoped, když mě začne bolet koleno.
Stínidla lustrů visí na zdi provizorně proto, že se na nich něco rozbilo (sorry, ale oboje zase Ikea) a čekají, až je někdo spraví anebo až mi dojde trpělivost, rozšlapu je a koupím jiné.
Musíme se tu (všechny věci + já) zase nějak popasovat.
Kryštofův pokoj teď dostala babička (mother in love), která je po operaci (zlomenina stehenní kosti + šrouby) a má pochopitelně přednost. Ve všem.
Konečně jsem díky její nehodě po třech letech douklidila částečně Kryštofovy věci. Zbytek už si musí probrat sám, až v červnu přiletí. Na návštěvu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)