Byl by ze mě zřejmě dobrý nadpisovač, protože dovedu slíbit něco, co vůbec nedostanete.
Každý PR-ista vám řekne, že článek nejlépe prodá jeho nadpis. Asi se tomu říká marketingově jinak, já ty slangy záměrně odvracím. Kdysi jsem mohla dělat copywritera a moc mi to nesedlo. Ani práce, ani lidi, prostředí, cíl zájmu, výrobky ... jen ty prachy by byly bývaly dobrý.
Kdybych se skutečně zamilovala, dá rozum, že to nikdy na blog nenapíšu :)
Tohle zamilování je vyloženě věcné, což je zároveň u mě zázrak, protože postupem věku mi nákup jakýchkoli věcí přestává dělat radost.
Včera jsem šla do KARE pomoct mému muži vybrat dárek pro kamaráda, a uviděli jsme tam tuhle sedačku. Oba jsme na ni zůstali zírat (i na tu cenu).
Na jaře totiž chceme předělávat podlahy, zřejmě i kuchyň a jistojistě poletí prosezená zničená sedačka. Kvůli psům si ale nemůžeme dovolit nic jiného, než zase koženou. A žádná se nám nelíbí.
Až včera.
I. je ochoten přistoupen na cokoli, má jedinou podmínku - nesmí to být IKEA.
Jako většina chlapů, není vzdychač, který by si tam jezdil vylepšovat náladu.
Poté, co už několik týdnů spí s rozlomeným nočním stolkem, který je podepřený plastovou figurínou, nadává, že celý život buď něco z Ikey montuje nebo spravuje.
Je pravda, že první roky manželství jsme žili z darovaného starého nábytku (který jsme různě opravovali, natírali apod.) a nic se nám nezničilo. Teď každý rok vyvezeme do sběrného dvoru nějakou Ikeu. Ale o tom jsem už tu psala mockrát, samotnou mě trápí, že to takhle je.
Ovšem od zamilování je k "ruce v rukávu" ještě hodně daleko.