Včera jsem se zamilovala



Byl by ze mě zřejmě dobrý nadpisovač, protože dovedu slíbit něco, co vůbec nedostanete.
Každý PR-ista vám řekne, že článek nejlépe prodá jeho nadpis. Asi se tomu říká marketingově jinak, já ty slangy záměrně odvracím. Kdysi jsem mohla dělat copywritera a moc mi to nesedlo. Ani práce, ani lidi, prostředí, cíl zájmu, výrobky ... jen ty prachy by byly bývaly dobrý.

Kdybych se skutečně zamilovala, dá rozum, že to nikdy na blog nenapíšu :)
Tohle zamilování je vyloženě věcné, což je zároveň u mě zázrak, protože postupem věku mi nákup jakýchkoli věcí přestává dělat radost.

Včera jsem šla do KARE pomoct mému muži vybrat dárek pro kamaráda, a uviděli jsme tam tuhle sedačku. Oba jsme na ni zůstali zírat (i na tu cenu).
Na jaře totiž chceme předělávat podlahy, zřejmě i kuchyň a jistojistě poletí prosezená zničená sedačka. Kvůli psům si ale nemůžeme dovolit nic jiného, než zase koženou. A žádná se nám nelíbí. 
Až včera. 
I. je ochoten přistoupen na cokoli, má jedinou podmínku - nesmí to být IKEA.
Jako většina chlapů, není vzdychač, který by si tam jezdil vylepšovat náladu.

Poté, co už několik týdnů spí s rozlomeným nočním stolkem, který je podepřený plastovou figurínou, nadává, že celý život buď něco z Ikey montuje nebo spravuje. 
Je pravda, že první roky manželství jsme žili z darovaného starého nábytku (který jsme různě opravovali, natírali apod.) a nic se nám nezničilo. Teď každý rok vyvezeme do sběrného dvoru nějakou Ikeu. Ale o tom jsem už tu psala mockrát, samotnou mě trápí, že to takhle je.

Ovšem od zamilování je k "ruce v rukávu" ještě hodně daleko.


Malý kvíz




  • Myslíte si, že v lednu jsou v DM opalovací přípravky lacinější než v červnu?
  • Koupila jsem si dvě podprsenky. Domů jsem přinesla jen jednu. Kam zmizela ta druhá, když v krámě jsem ji nezapomněla?

Pro mě je praktický život zkrátka plný záhad.
V drogerii jsem dnes nakoupila plnou tašku potřebných věcí a téměř nic nebylo ve slevě, všechno za plnou palbu. Jo, to je tak, když nedovolíte, aby vám do schránky házeli reklamní letáky. Plánované nakupování je moje nedostižná meta.
Ale nekup to draze, když to nutně potřebuješ!
Doma jsem nevěřícně zírala do tašky. To mi musela do košíku spadnout zlatá cihla, protože tohle rozhodně nevypadá jako nákup za dva a půl tisíce!
Nikdy to nedělám, ale tentokrát jsem fakt překontrolovala účet.
Sedělo to.
Asi se moc myjeme.

Balit jsem ještě nezačala, mami, ale už jsem nás pojistila.
Sice až na druhý pokus, protože napoprvé jsem zadala, že jedeme do Tunisu ... prostě moc stejnejch písmen. 

Těším se, až se mě léto zeptá, co dělám v zimě.



Krátký film o jiné lásce

Stačí ke štěstí láska? Krátký film Love is All You Need? zachycuje příběh mladé dívky, která ve světě, kde je většinovou sexuální orientací homosexualita, zjištuje, že se jí líbí kluci. Netradičně pojatý a působivý příběh o nebezpečí šikany a diskriminace má na YouTube přes 2,5 milionu zhlédnutí, vyhrál spoustu festivalových cen a v současnosti se pracuje na jeho celovečerní verzi.



S českými titulky zde:
http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/staci-ke-stesti-laska

Kvůli svému scénáři, který se (snad brzy) chystám psát, lehce studuju lesbický a gay život.
A sbírám materiál přímo v terénu od těch, kdo jsou ochotni se podělit, i když se asi často ptám hloupě ...

Strašně křehký film, trochu naruby.

Blíží se to


Začíná lehké psycho.
Dokonce už jsem si začala psát seznam, co nesmím zapomenout zařídit, sbalit, udělat a tak. Akorát mě stresuje, že jsem si zatím nemohla odškrtnout jedinou položku.
Včera jsem vstávala ve čtyři ráno a kvůli komplikacím strávila zajímavé nedělní dopoledne na Bulovce. Člověk pořád čte, jak se v nemocnicích krade ve velkým, hlavně ti ředitelé to nějak divně přerozdělujou, ale jde mu to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale pak přijede akutně do špitálu, bojí se použít záchod, papír taky žádnej a prostředí mu vytáhne zase tlak na 200/100.
Fakt už nekraďte! 
Celou dobu jsem přemýšlela, že bych jim na vlastní náklady aspoň vymalovala - pro případ, že tam ještě někdy budu muset. Ale doktoři zlatí, ti to oddřou. Paní doktorka se mi představila a podala mi ruku. Nebyla jsem na to připravená, tak mi hned upadla kabelka a svlíkat jsem se začala u psacího stolu, přestože jsem na to mohla mít kabinku. Vypadalo to, že jsem úplně poprvé v životě u doktora.

Pořád není jasný, že opravdu odletím.
Mám stanovenou takovou osobní psychicko - zdravotní hranici, a když ji překročím, tak zůstávám doma. Doufám, že to tak nebude.

Jinak všechno zalitý sluncem.


S sebou

Potřebovaly jsme si se Stelou koupit nějaký věci na dovolenou.
Pořád nejsem zdravá, takže chození po krámech pro mě nepřipadá vůbec v úvahu (hurá). Takže mám už takovej oblíbenej fígl, že jedeme vlakem (první třídou) na Hlavák, tam nakoupíme a zase jedeme domů. Jedna cesta trvá necelých 30 minut, takže to se dá přežít, a ještě to máme jako výlet.
Stela miluje jet s maminkou nakupovat a maminka, když nemusí řídit, tolik neprudí. Akorát, že výběr věcí je holt vymezenej tím Hlavákem. Nejoblíbenější čtyřkombinace je Sephora - knihy - lékárna - trafika. O moc víc už toho kupovat nebudeme, jen máme ještě spoustu zařizování.

 







Že by



Každý den se mě někdo ptá, jak se připravujeme na dovolenou.
Nijak.
Myslím, že zapálení a zkušení cestovatelé námi musí opovrhovat. Knihu jsme ještě ani neotevřeli, naše těšení je takové intimní. Já dokonce musím přiznat, že se tak trochu ... no jako netěším, protože se bojím. Jednak zápasím hned s několika chorobami najednou a nevím, jestli se mi je podaří do odletu přeprat. Pak nemám ráda hodně lidí, hodně vedra, bojím se teroristického útoku (ale zato mi nevadí sníst červa v čokoládě). Doufám, že nezačneme zase balit až večer před odletem (celý den jsem navíc na poradě), protože si myslím, že tentokrát by nám opravdu něco důležitýho mohlo chybět.
Ale nemůžu se dočkat Kryštofa.

Dnes mi volala švýcarská sestřenice, letí ve stejnou dobu do Thajska taky, ale na jiné místo. Ovšem vykoumaly jsme, že na pár hodin se naše cesty zkříží v Bangkoku. Takže bysme mohli  (tady už měkký i, protože je nás dohromady 7 i s chlapama) společně povečeřet. Už vidím, jak se hledáme! Až budete číst titulek Ztraceni v Bangkoku, tak bude jasno.
Nevím, jak moc budu psát blog, protože i ve čtyřhvězdě v Bangkoku je net prý jen na recepci. A pak už jedeme do míst bez hvězd :)
Co je ale potěšující - práci si s sebou neberu vůbec. Představa, že místo radovánek sedím u pc, mě nenaplňuje. I když jsem na to poměrně zvyklá, neboť sama v pokoji trávím většinu dovolených. Tady ale nevím, kde bych hledala připojení. 
Že by v moři?

Nicméně pevně věřím, že tahle dovolená bude lepší než naše spanilá jízda v karavanu.


Něco vo tý emancipaci



Dnes mi volala kamarádka, že dala v práci výpověď. Důvod? Její šéfová za celou dobu (pět let), co nad ní pracuje, nikdy o sobě neřekla, že něco neumí, že jí něco nejde, zkrátka je to paní Dokonalá.
A kamarádka už to psychicky nevydržela.

To mi připomnělo příběh našeho kamaráda, který se rozvedl, protože měl doma právě paní Bezchybnou Dokonalou. K ničemu ho nepotřebovala. Všechno uměla líp než on, ve všem mu poradila. Když jí koupil dárek - šla ho vrátit, protože se jí nelíbil; když měl on zajistit dovolenou - vždycky ji zajistil špatně.
Jednoho dne pak potkal Průměrnou ženu, která byla samý mindrák a nadšeně děkovala za všechno, s čím jí pomohl, včetně parkování. 
A žijí spolu šťastně dodnes.

Určitě z toho plyne nějaký ponaučení, ale je pozdě v noci a mně se nechce přemýšlet.
Jenom jsem šťastná, že jsem tak nedokonalá, což většinu mužů, co se mnou chodili, hrozně bavilo. Mohli machrovat! A to oni fakt strašně potřebujou. 
Ráda to každýmu dopřeju. 


Včera v noci v Praze

Včera šla Stela na koncert Imagine Dragons.


My jsme na ni čekali v centru.
Chtěla jsem mojí mami předvést zasněžený Staromák, ale na rozdíl od Říčan, v Praze nebyla ani vločka. Tak jsme šli na večeři. A když jsme za dvě hodinu vycházeli z Ambiente, tak sněžilo!
Zázrak.









Video - třeba to ještě stihnete

Podívejte se na rozhovor Daniely Drtinové s primářem, který kritizuje farmaceutickou lobby. Všechny servery už ho stahují, možná tedy najdete prázdné okno.
Abyste věděli, co si pro své zdraví ne/koupit.



Kam


Touto dobou za 14 dní už budu sedět v letadle.
Do té doby musím napsat jeden a půl dílu seriálu (cca 150 stran scénáře) a linky (stručný děj) pro díly 65-68.
Pak taky jít k zubaři, na rehabilitaci, angličtinu a ideální by bylo i solárko.
A tak dále.

Tentokrát neletíme až do AU, sejdeme se s Kryštofem a Monikou "na půl cesty" v Thajsku.
Pouhých 12 hodin letu.
Ráda cestuju, ale dřív jsem si myslela, že se podívám do různých evropských metropolí, New Yorku, severských zemí ... ale je to tak, že člověk míní a děti mu to změní.
Ale jela bych klidně i do pekla, jen abych aspoň jednou za rok svýho syna viděla.
Přestože na Thajsko ani peklo nemám správný fototyp kůže, ani termoregulaci.
To zas bude vedro, uf.

Málem jsme letěli skoro úplně na blind, ale když jsme zjistili, kolik lidí se chystá na stejnou cestu, tak jsme naštěstí zajistili aspoň letenky a první tři dny ubytování. Kde ovšem budeme, to se mě neptejte. Pro mě je každá cesta překvapením. Až při dlouhé cestě letadlem zjišťuju, kam přesně cestujeme.
Hodně se budeme rozhodovat až na místě.

Na jídlo se těšíme obrovsky!
(Máme si prý koupit dostatečnou zásobu léků proti žaludečním nevolnostem a průjmu.)


V paláci

 




Scenárista má tu výhodu, že jednak může (musí!) pracovat doma a ještě si klidně může (nemusí!) dávat pracovní schůzky na jakýchkoli bizarních místech. Náš pracovní kolektiv moc ulítlý není, takže se scházíme buď v ateliéru nebo v hospodě. V Akropoli už jsme byli podruhý a je to tam velmi inspirativní. A vařej tam! 

Dnes jsme řešili herce, který nechce říkat některé věty ze scénáře (říká si jen své nebo žádné), a tak režisér rozdělí text mezi jiné figury, aby zůstal zachován smysl scén a v ději nebyly díry. 
To potěší. 
Navíc když herec na začátku sliboval hory a doly, jen aby roli dostal. Dnes jsou z hor a dolů spálený meze a my se podřizujeme jeho diktátu. 
Vážně nechápu, jak je tohle vůbec možný.
Nejsme proto schopni napsat příběh, který jsme chtěli hrát, a kličkujeme kolem něj. Kdyby řekl, že se mu role nelíbí a chce z ní vypsat, ale to ne. Hrát strašně chce (protože to jsou dobrý prachy). Ale asi by rád větší umění. Jenže v komerčním nízkorozpočtovým dlouhoběžícím seriálu? Všichni se můžeme strhat, abysme z toho mála dostali zázrak, ale vždycky to bude továrna. A když někdo ušije křivě steh, hezkou cvičku už z toho nevyrobíme.


Televečírek

Dnes krásný večer u televize, ČT Art:
20.20 Mad Men
21.10 Mazel (Teddy Bear)
22.40 Třistatřicettři



Co se týče Teddy Bear - nikdy bych nevěřila, že se budu s takovým nadšením dívat na dánský film o čtyřicetiletém kulturistovi, který žije s matkou a najde svoji lásku v Thajsku. Ale hned první minuty nás se Stelou připoutaly na gauč, kde jsme se se psy přetahovaly o peřinu a pár centimetrů čtverečních navíc. Musím říct, že když není doma tatínek, tak se koukáme na úplně jiné věci, než nám dovolí on (sport). Asi mu budu muset říct, že s ním intelektuálně strádáme.
333 je na mě tak chytré, že si úplně libuju, co všechno tu můžu pochytat a o čem nemám ani páru. A že toho je!



Obsese

... kniha, kvůli které jsem vystála v sobotu dopoledne skoro hodinovou frontu na poště.
Nutno dodat, že Česká pošta v kombinaci s Neoloxurem je námět na román. Raději podporuju menší knihkupectví a vydavatelství, ale kombinaci dvou knih, které jsem chtěla, nikde jinde neměli.

Ada aneb Žár vyšla loni poprvé v češtině (pokud se nemýlím). Několikrát jsem se setkala s tím, že prý je zajímavější než Lolita. Anotace slibuje svrchované intelektuální dobrodružství. Na více jak pěti stech stranách. To si nechám líbit. Ale schovám si ho až na dovolenou. I když se obávám, že neliterárního dobrodružství budu mít tentokrát víc, než jsem schopna unést.

Obsese ... pro mě neskutečná radost, objev.
Nahlíží do 20-ti ateliérů výtvarníků se snahou přiblížit umělce, jeho prostředí a vnější inspiraci. Tenhle projekt vytvořil (a ptal se) Vladimír 518, fotil Tomáš Souček. Nesmírně poutavé, chytré a emotivní. Už dlouho jsem se takhle netetelila blahem. Měla jsem dělat, abych všech dvacet rozhovorů nespolkla naráz a trochu si knihu šetřila. Stejně mám pocit, že příští týden už ji budu znát nazpaměť.
Mají tu i jiné úžasné knihy (nejen) o umění.





















Rozhovor

Pokud to ještě stihnete, kupte si dnes LN s přílohou.
Je zde krásný rozhovor s Andreou Tachezy
Nebo si ho můžete zvětšit :)