PF 2015


Je tak šílené horko, že se dnes asi k žádnému bilancování nedostanu.
Z nutely ve sklenici je kakao, ze rtěnky v koupelně tempera.
Líbí se mi, že je to letos všechno tak jiné!

Přeju všem jenom samé štěstí!



Tin Can Bay










Dnes přejezd.
Z Gold Coastu do Tin Can Bay. Pořád na sever.
Cca 270 km, ale trvalo nám to skoro celý den, protože jsme si cestou museli vyzvednout terénní auto, bez nějž by nás nepustili na Fraser Island, kam jedeme zítra. Kryštof má sice taky čtyřkolku, ale ta neprošla. Pak nákup na 4 dny, protože na FI není kde nakoupit, dokonce ani pitná voda. Trochu se toho dobrodružství bojím, přece jen - jsem kavárenský typ. Všichni se samozřejmě těší, jak budou jezdit vodou, pískem, terénem .. snad nebudu muset všechno absolvovat.
Pár dobrodružství už totiž máme za sebou, třeba hledání benzínové pumpy na dálnici, to snad poklad člověk najde častějc. Dnes jsme projížděli čarokrásnou přírodou a krajinou, ale nikdo mi nechtěl zastavit, abych fotila. Jsou tu nádherné domky, ale taky neuvěřitelně bizarní obydlí. V oblibě jsou zejména různě upravené karavany, před kterými si lidi zaberou kus pozemku a bydlí vlastně na ulici.
Stihla jsem vyfotit jen náš příjezd do motelu, to je taky super zážitek, jací lidi s příběhem tu jsou. Asi se budu v noci bát. Mám i jeden intimní zážitek, o který se s vámi ráda podělím. Všichni už jsme si našli někde na oblečení brouka - velkého asi jako náš chroust. Já jsem dnes při večeři v restauraci zjistila, že ho mám zezadu na tangách. Doslova mezi půlkami. A nechtěl se pustit, bídák.

Nevím, zda příští dny budu v signálu, tak se mějte fajn!

Prší. Hurá!




 








Poslední dva dny je nádherně zataženo a občas prší.
Konečně můžu dýchat!
Ale pořád je to na žabky a tílko.
Včera zábavní park, dnes výlet.

Jdeme balit, ráno vyrážíme zase o kus dál.
A těšíme se, že příští ubytování bude snad trochu víc apetýtlich než tohle!

Za devatero moři











Včera jsme šli prozkoumat noční život, ale moc nás to nenadchlo. Nakonec studený pivo doma bylo lepší. Na Boží Hod a lidí jak na Václaváku.

Zážitků a myšlenek hodně.
Ale nejde mi to písemně zpracovat.
Dočtena první kniha.
Dnes psací den. Tedy pro mě. Mo+ Kr šli turistikovat do národního parku, Iv + St odešli taky za zážitkem, ještě nevěděli, za jakým.
Pračky tu povětšinou perou jen ve studené vodě. Kupodivu se to dobře vypere! Zázrak, který nechápu. Doma mám fleky i při 60° C. Bože, na co já to myslím?
Ve všech pokojích jsou nonstop puštěny u stropu větráky. Jeden už se kymácí.
Myčka nemyje.
Při bližším ohledání apartmánu by to tu chtělo generální úklid, ale já ho dělat nebudu. Je to asi dlouhodobý problém. Snažím se ho nevidět a jde mi to.
Nová kniha rozečtena a napíná mě.
Ale já musím nejdřív obstarat vlastní postavy. Aby měly co žít.

Včera jsme ubili švába velkýho jak dětská bota. Brr.

Cherry mi napsala strašně dlouhý mail, kde popisuje, co dělá.
Samozřejmě ho nepíše ona, ale manžel její momentální paničky. Naprosto mě svým slohem šokoval, kopíruju aspoň kus:

Dnes jsem vstávala velmi brzo,asi tak v půl deváté,protože ten magor,co u nich teď bydlím, šel topit a najednou začal hrozně řvát ze sklepa,že prasknul bojler a všude je voda.V tom řevu se nedalo vůbec spát, tak jsem se sebrala a hurá nahoru k holce,abych alespoň na chvíli ještě zavřela oko.No nic moc.Do deseti lítali všichni jako splašení a pořád někde vylejvali vodu.Tak jsem si dala lehce kilo rizota a chystala se na ranní procházku.Mezi tím lehká kontrola kosti,která čekala od včera zahrabaná pod vínem na zahradě.Byla to fuška vyhrabat takovou díru,aby mi tu kost někdo nešlohnul.Měla jsem toho včera plnou hlavu.Ne a ne přijít na to TOP místo.Pokoušela jsem ji zahrabat i kočce Kábě do pelíšku,ale nebylo to ono.Kočka sice chvilku prskala,ale má velikost ji přesvědčila,že s tím nic neudělá.Pak jsem přesunula kost dolu ke stromečku,domácí pořád prudili,kde prý že to mám kostičku,no tak jsem jim na chvíli udělala radost.Nešlo to ale vydržet a já věděla,že kost musí do díry.Moc by mi zajímalo,zda jim to víno na jaře obrazí,protože jsem hrabala opravdu hluboko.Co mi ale zabralo času to dát všechno zase do pořádku,aby nikdo nic nepoznal.Trošku jsem se sice zprasila a panička řvala, ale já byla naprosto spokojená.

Tý vogo!
A pak, kdo je tady spisovatel?!

Celý Štědrý den













Zjistila jsem, že moje zápisky mi slouží nejvíc pro moji vlastní potřebu. Nějak doufám, že se k nim budu jednou vracet. Na efekt bych psala jinak.

Dopoledne nákup. Sehnali jsme šest zlatých ozdob a dva svícny, takže jsme ozdobili umělý bambus v pokoji. Pak jsme museli přejít bosi horkou pláž, abychom se dostali do yacht clubu na oběd. Dala jsem si australské štědrovečerní jídlo - plněnou šunku s bramborem, zeleninou a brusinkami. Bylo to fajn, akorát se to nedalo sníst.
Odpoledne se krásně zatáhlo a četly jsme si do pěti hodin s Monikou na pláži.
Zbytek rodiny pokoušel surf a jiný prkna. Ale nebyly správný vlny.

Večeře klasicky česká, u přípravy jsme poslouchali on-line Ranní show Evropy II. Loni jsme ji poslouchali doma. Opět vtipné, naladilo nás to dostatečně.
Pak dárky.
Nejlepší dar dostal Ivan - půjde se v Sydney učit sushi k mistru kuchaři.

Usínali jsme při Andělu Páně.
Tak zase za rok.


Gold coast - Štědré ráno




 



My už máme Štědré dopoledne, jsme o devět hodin napřed.
Chystáme se na pláž.
Koledy tu nějak nefrčí.

Včera jsme přijeli na oblíbené dovolenkové místo Australanů a mrkali jsme.
Panelákov.
Jako kdyby někdo k Jižnímu městu přisunul moře.
A hic.
První, co jsem si koupila, byl deštník (slunečník na pláž už mám). Abych mohla chodit po ulicích. Někteří jedinci to tak dělají a je to prima vynález.

Včera jsme akorát udělali bramborový salát a jinak to bude improvizace, sama jsem na ni zvědavá.
Z vánočních věcí máme jen papírové ubrousky.
Doma mám samozřejmě vánoční náladu ráda, ale tady je Christmas day spíš komerční záležitost. O nějakém křesťanství či tradicích tady asi nikdo nic neví ... hlavně ty dary, že jo.