Výlet
Poslední prázdninový.
Slunce, déšť, bláto, sláma, mraky spadaného ovoce na zemi.
Chlapi prohlásili, že výlet bez návštěvy restauračního zařízení je neúplný.
Zakončili jsme ho tedy důstojně v hospodě.
Z pondělí mám hrůzu.
Závidím kamarádkám s dospělými dětmi. Většina jich v září teprve vyráží na dovolenou. Že prej už u moře nebudou malí smradi a křiklouni.
To je zajímavý, jak se pohled na dětičky mění s věkem. Taky to cítím.
Poslední dny
... prázdnin trávíme na chalupě. Je nám tu dobře. I dřevo na zimu už je pod střechou. Čtu si na zápraží, snažím se nabrat do zásoby to ticho kolem.
Ve včerejším magazínu MF jsem si přečetla rozhovor s mojí kolegyní z branže, která se cítí být duchovní matkou všech seriálů, které v posledních 10ti letech vznikly na Nově. Její sebevědomí bych chtěla mít. Teda radši nechtěla. Nepochybovat o sobě, ani o tom, co jsem kdy udělala, je ovšem výborný marketingový tah. Nedávno jsem četla rozhovor se sirem Nicholasem Wintonem, který o sobě a svých činech pochybuje neustále. Mohl prý udělat víc ...
V životě mě to nějak víc táhne k těm pochybujícím.
A vás?
Krásný víkend!
Nákup
OSUD:
"Přijde okamžik, kdy obraz našeho života se oddělí od života samého, stane se nezávislý a začne nám vládnout ..."
(M. Kundera)
Nečíst ve vlaku, jinak přejedete!
Pondělí aneb jak zvednout jiným ženám sebevědomí
Pondělí pro mě často mívá nádech katastrofy.
Pak jsem se rozhodla, že Stele upeču piškot s ovocem a želatinou.
Zaručeně křehký piškot je v mém podání kámen, želatina neztuhla, takže jsem na ovoce nalila creme olé, nic jiného jsem doma neměla. Výsledkem je blivajz. No ... se zavřenýma očima se to sníst dá.
/střih/
Oblíbila jsem si tenhle německý časopis, leč přes czech press se objednat nedá.
Abych si pro něj nemusela jezdit každé dva měsíce za hranice ... neměli byste tip, jak získat předplatné?
V tomhle jsem taky úplná trubka.
Proboha, kolik že mi je let?!
Už se asi dnes do ničeho pouštět nebudu.
Při čtení knihy snad nic nepokazím.
A nádherně se rozpoložím.
Ráno jsem se pracně oblíkla a namalovala, šly jsme si se Stelou nechat udělat nový pas. Nedošlo mi, že mi ho v Říčanech neudělají, když mám trvalé bydliště v Liberci.
Škoda tý půlhodiny v koupelně a hodiny čekání na úřadě (zaparkovala jsem jen s docela malým problémem).
Pak jsem se rozhodla, že Stele upeču piškot s ovocem a želatinou.
Zaručeně křehký piškot je v mém podání kámen, želatina neztuhla, takže jsem na ovoce nalila creme olé, nic jiného jsem doma neměla. Výsledkem je blivajz. No ... se zavřenýma očima se to sníst dá.
/střih/
Oblíbila jsem si tenhle německý časopis, leč přes czech press se objednat nedá.
Abych si pro něj nemusela jezdit každé dva měsíce za hranice ... neměli byste tip, jak získat předplatné?
V tomhle jsem taky úplná trubka.
Proboha, kolik že mi je let?!
Už se asi dnes do ničeho pouštět nebudu.
Při čtení knihy snad nic nepokazím.
A nádherně se rozpoložím.
Relax
Tohle byla původně skalka ... každý rok si říkám, že příští rok už s ní něco udělám a dopadne to stejně.
Pro mě představuje svobodu ... plevel, hnízdo vos, náletový šípek ...
Akorát bych potřebovala někoho, kdo vyvenčí psy. A mě. Klidně dohromady.
Samotu miluju (to dávno víte), nutně ji potřebuju k přemýšlení.
Praktické ženy by ji využily jistě mnohem viditelněji, po mně žádný pořádek a vyleštěná okna nezůstanou. Na to mám uklízecí paní. Na přemýšlení paní nemám.
Třeba jsem přišla na to, že má nejlepší investice byla právě do paní na uklízení a do Steliny chůvy. Podařilo se nám obejít školku (na týden v ní Stela dodnes vzpomíná a pamatuje si každý den a všechna příkoří). Školu už jsme neobešli, z toho nás žádná chůva nevyvlíkne. Ještě pár let. Jak se blíží září, budím se v noci hrůzou, a to nejsem učitelka.
Naprosto jste mě nadchly tím, co o sobě píšete!!!!!!!!
A nemyslete si, já chovám úctu i k praktickým profesím, účetní si předcházím!
A co vás šije!
A kolik vás učí!
Máte můj obdiv. Zkontrolujte, jestli jste náhodou nezapomněly ke svému komentáři napsat, co chcete za knížky. Mám pocit, že někde to chybí.
Jdu poslouchat rádio.
Projíždím noční programy různých stanic a užívám si to.
Včera jsem zakotvila na tříhodinovém proudu love songů.
To by mi doma normálně neprošlo.
Milion
Na tenhle příspěvek jsem se moc těšila.
Můj blog tiše oslavil milion kliknutí (samozřejmě tuším, že velké procento jsou spamy, ale i tak)!
Můj blog tiše oslavil milion kliknutí (samozřejmě tuším, že velké procento jsou spamy, ale i tak)!
Vybrala jsem pro vás 16 knih a ty rozdělila do 4 balíčků. Nejsou úplně tematicky sjednocené, ale trochu jo. Napíšu k nim aspoň pár osobních poznámek.
A - zásadní. Je mezi nimi Emil Hakl, který získal letos Magnesii Literu. Kniha Jana Balabána byla oceněna prózou desetiletí. Reisefieber mne ohromil a Exupéry - to jsou vlastně 4 samostatné knihy, výjimečný soubor dosud nevydaných prací, navíc na nádherném papíře a v úžasné úpravě
B - odpočinek. Tentokrát jsem měla problém tuhle hromádku vůbec složit. Hester Ivy Hercíkové byla první erotická kniha, kterou jsem četla. Byla jsem z ní tak paf, že jsem ji přečetla za dvě noci. Nevěřila jsem, že je něco takového možné. O dost let později vím, že jo.
C - magické, ženské, zvláštní. Roth můj velký oblíbenec, ale jeho poslední knihy už nemají tu jiskru. Bohužel. Tahle ještě jiskří.
D - inťoušské. Nejtěžší nejen na čtení, ale i co se váhy týče. Výborné eseje paní Kantůrkové, spirituální Ženy, které běhaly s vlky, zápisky Agathy Christie (uvidíte její rukopis i soukromé postřehy), a doplnila jsem vášnivými povídkami Carlose Victorii, aby to jako nevypadalo, že inťoušky neznají vášeň.
Tak.
Všechny knihy jsem přečetla, takže se určitě setkáte i s krůpějemi slz nebo kafe.
Pokud chcete o knihách vědět víc, zagooglujte si.
Pokud byste měli/y o některý balíček zájem, tak mi to napište do komentáře. Mám jedinou prosbu - pokud žijete mimo ČR, poprosím vás o adresu někoho blízkého zde, protože Česká pošta opravdu zásadně navýšila poštovné do zahraničí.
A abych se i já dozvěděla něco o vás, napište mi, co děláte a kde žijete. Moc mě to zajímá. Pokaždé, když se setkám s některou z vás, tak zjistím, jak úžasné ženy můj blog čtou. Za to velké díky!
Zdravím i paní, která mě poznala v kavárně na Hlavním nádraží - díky mé peněžence. Bohužel jsme obě spěchaly na vlak :)
Psát mi můžete do půlnoci 31.8., v pondělí 1.9. zase budeme se Stelou losovat.
Moc se těším, co se o vás dozvím!
Marguerite
Kdyby se mě někdo zeptal, s kým se toužím potkat, je to Marguerite Duras/ová.
Moje nejoblíbenější spisovatelka. Bohužel už nežije.
Určitě budete znát aspoň její nejvýznamnější prózu Milenec (kterou mám hned v několika vydáních) a skvěle ji zfilmoval režisér J.J.Annaud.
Myslím, že mám všechny její knihy, které vyšly v češtině a když je mi těžko, smutno nebo rozpoloženo, tak si čtu dokola její zápisky Tím končím a Psát.
Moje nejoblíbenější spisovatelka. Bohužel už nežije.
Určitě budete znát aspoň její nejvýznamnější prózu Milenec (kterou mám hned v několika vydáních) a skvěle ji zfilmoval režisér J.J.Annaud.
Myslím, že mám všechny její knihy, které vyšly v češtině a když je mi těžko, smutno nebo rozpoloženo, tak si čtu dokola její zápisky Tím končím a Psát.
Občas ale projedu internet, jestli bych přece jen něco dalšího nenašla. Před pár dny jsem měla velkou kliku, kdy na mě na aukru vykoukla kniha MD, kterou napsal její dlouholetý přítel, o 40 let mladší Yann Andréa. Je vydaná ve slovenštině a v předmluvě se píše, že vydal ještě další knihy o MD. Takže teď zkusím lovit ve slovenských vodách. Kdybyste o něčem věděli, sem s tím.
Tak strašně se na čtení těším, že se jen těžko nutím do práce.
A vy se taky těšte, protože v noci můj blog napočítal miliontou návštěvu a mám pro vás k této příležitosti připraveno mnoho knih!
Pokud se mi je nepodaří dát na blog zítra, tak v pátek určitě!
Pokud se mi je nepodaří dát na blog zítra, tak v pátek určitě!
Lampa na stěně
Přítelkyně designerky, nevěděly byste náhodou, co je to vpravo za lampu?
Řešíme doma problém neexistence centrálního osvětlení stolu a tohle by se nám dost hodilo, neb se nám nechce tahat elektriku či nějakou konstrukci do výšky 5 metrů (špička domu přímo nad jídelním stolem).
Tak kdybyste věděly nebo měly tip ... děkuji velice!
(Zdroj Freunde von Freunden)
Uklízet a psát
Tento týden nemám větší ambici než napsat a přečíst spoustu věcí, které jsem slíbila, a přebrat domácnost. Většina matek to dělá hned na začátku prázdnin, ale já jsem k tomu ještě neměla příležitost. Stela je tento týden na výtvarném kurzu, tak vniknu i do pokojíčku. Popelnice, třes se!
Dnes se vrátila z dovolené naše uklízecí paní a hned to tady prokouklo. Kohoutky se jiskří, podlahy se smějí a mně se taky ohromně ulevilo.
Tím chci říct, že tento týden ode mě asi nic duchaplného nečekejte.
(Jako kdyby jindy jo.)
Dnešní program
Zklamání.
První půlhodinu škrtnout, všechny tři pohádky promíchat a nevyprávět postupně, vymyslet aspoň nějaké překvapení a akci.
A to pana Svěráka miluju!
Nelíbilo se to ani nám, ani babičce, ani Stele.
Ale třeba jsme divná rodina.
Posté: mobil
Zjistila jsem, že je pro mě jednodušší koupit si dům než mobil.
Do domu se totiž zamiluju, hypotéku vyřídí někdo za mě, a já můžu už jen milovat.
Mobil nemám ráda. Je mi ukradené, co všechno dělá, jak vypadá, jestli se ke mně hodí a já k němu.
Musím říct, že ale na ředitelské poradě vzbudil mezi přítomnými řediteli větší zájem než já oblečená do Desigualu. Jenže pak vytáhl mobil (slepený hnědou leukoplastí )jeden starší pan režisér a zájem se přesunul k němu.
Nicméně rok už si platím internet v mobilu, který díky svému nechytrému telefonu nemůžu využívat, takže bych si ráda pořídila model, který by dobře fotil, mohla jsem z něj dávat příspěvky na blog, telefonovat a psát zprávy. Radši větší než menší. Dala jsem si přesvědčení, že do Austrálie prostě poletím s novým mobilem.
Kdybyste tedy věděli, co je pro mě dobré, lepší, nejlepší, dejte vědět.
Budu vám vděčná!
P.S. Ty stíny nejsou plesnivé, jak si myslela Stela. Ty jsou art deco!
Tři filmy
Včera jsem se vrátila z porady a měla jsem chuť dívat se na filmy. Nejdřív jsem si pustila film kolegyně, který ČT uvede asi až v roce 2017, protože je z cyklu filmů, do nějž bude patřit i mé domácí násilí. A to se začne točit asi až ve 2016. Hrozná dálava. Nicméně film se mi hodně líbil, o to víc mě překvapilo, že když ho ČT dala testovat na focus group, tak se divákům nelíbil vůbec. Podle mě to neříká nic o kvalitě filmu, ale diváků. Když konečně jednou dostanou něco syrovějšího, co nemá růžovou polevu, tak to nemůžou pozřít.
Pak Oko nad Prahou o Kaplickém, dojalo mě to hodně, ačkoli jsem tenhle dokument viděla už potřetí. Máme zoufale málo osobností a když už se náhodou nějaká objeví, tak ji hoši z politiky zadupou do země. Fascinuje mě jejich sebevědomí. Asi netuší nic o božích mlýnech.
A na dobrou noc Gedeonův Návrat idiota. Taky očistné.
Pokud chcete natrefit na dobrý film nebo dokument, doporučuju včas prozkoumat ČT2 a ČT art. Kolikrát se až divím, co je tam za klenoty, ale člověk si je musí vykopat sám.
Výtvarný příměstský tábor se sochařkou
Pokud jste z okolí Liberce a nemáte kam vhodně umístit příští týden své děti, výtvarnice Iva Ouhrabková pořádá pro malou skupinu dětí u sebe v ateliéru, doma a na zahradě Radování s hlínou. Iva se zabývá mimo jiné i arteterapií, kterou vystudovala, a každý pobyt s ní je vždycky pro mě i celou naši rodinu neskutečným zážitkem a energetickým nábojem. Kurz se koná už příští týden a pokud máte zájem, neváhejte Ivě zavolat. Mobil: 777 287 969, další info viz adresa níže.
Stela jde taky.
www.ivaouhrabkova.cz
www.ivaouhrabkova.cz
Vánoční večírek u Ivy v aťasu:
Kauf
Za pár svých stokorun jsem zakoupila v aukci křesílko Thonet.
Nějak nám totiž začínají chybět židle. Stela byla z mého kaufu zklamaná, chtěla něco designového. Jenže po mých zkušenostech, kdy tyto židle neudrží mého muže a jemu podobné kamarády (2 metry a 100+ kg), se raději uchyluju k jistotám. Navíc stará práce stojí jen desetinu ceny té nové.
Jak zvláštní. Nemělo by to být naopak?
Chci déšť!
Když jsem chodila na základku, tak jsem jednou viděla film Karla Kachyni Čekání na déšť. Byl o dvanáctileté dívce, která tráví prázdniny v paneláku na rozpáleném sídlišti a čeká, až se vrátí kamarádky z dovolených a hlavně, až zaprší. Ten film mě už tenkrát fascinoval a připadal mi děsně depresivní. A to mě na něm přitahovalo.
Naše zahrada taky usychá. Jestli do zítra nezaprší, musíme začít kropit. Léto je ale milosrdné v tom, že naše bujná vegetace udělá clonu vedlejšímu domu, který před dvěma roky na vedlejším pozemku vysekli do výšky mnoha metrů naši sousedi a já z toho mám trvalou depresi. Zejména v zimě, kdy náš výhled zachraňuje akorát pár jehličnanů. Přestože jsem je prosila, aby si i oni něco vysadili, tak ne. Ale mají nové bmw. Možná spíš audi. Smrk to není, to vím určitě.
Zostra
Dnes drsný hodinový telefonický hovor s váženým hercem, který není spokojen se svou rolí. Úplně ho chápu. Problém je, že já mu můžu napsat jen to, co je mi dovoleno napsat. Je mezi tím dost velká velká propast.
Začal zostra,vyjmenoval mi scény, které hrát nebude. Nějaké příšernosti jdou opravdu za mnou, ale jiné ne. Problém je, že o ty se nemám s kým podělit. Vždycky bude vůl autor.
Jsem za ten hovor ráda, i když to dnes bude chtít hodně velkého panáka.
Už delší dobu řeším, jak vybalancovat, abych si za svojí prací mohla víc stát.
Když někdo řekne, že jsem napsala hloupost, abych se nevymlouvala na cizí vlivy.
Zatím nemám nápad, natož řešení.
Sbírka psů
Dnes přijela mamka s mojí neteří Nelou. Když Nela uviděla Cherry a Amandu, tak povídá: "Stelo, vy sbíráte psy?"
Nad naší hospodou dnes letěl balon. Zrovna jsme tam byli. My jsme v hospodě vlastně dost často.
Pořád se nemůžu zbavit psací únavy, nevím, jak to přesně říct, ale obtěžují mě slova. Nemůžu je číst, ani psát. Ale ta příroda! Tančila bych na poli, kdyby už bylo sklizeno. Zatím není. Spousta věcí na mě ještě čeká ...
Nad naší hospodou dnes letěl balon. Zrovna jsme tam byli. My jsme v hospodě vlastně dost často.
Pořád se nemůžu zbavit psací únavy, nevím, jak to přesně říct, ale obtěžují mě slova. Nemůžu je číst, ani psát. Ale ta příroda! Tančila bych na poli, kdyby už bylo sklizeno. Zatím není. Spousta věcí na mě ještě čeká ...
Indiánské léto po dvaceti letech
V sobotu jsme se vypravili na mšenské koupaliště (nádherně zrekonstruovaná plovárna z třicátých let) na akci 20. výročí natočení filmu Saši Gedeona Indiánské léto. Ten se částečně točil zde na koupališti, i v ulicích Mšena a hrála v něm skupina Brutus, která skoro do jedné hodiny ranní koncertovala i teď. Nejdřív se promítal film, pak volná zábava. Někteří nevydrželi a vlezli si do legendární vany s ledovou vodou a jablky.
Ve frontě na klobásu vyslechl můj muž tenhle intelektuální rozhovor:
1. MUŽ: Ten film jsem viděl potřetí a pořád nevím, vo čem to je.
2. MUŽ: Klid, to bude tím filmem.
Než si lehnu do jehličí
Pátek trávím s panem elektrikářem. Předělává některá světla a je hrozně precizní. Dnes se těžko shánějí řemeslníci, když potřebujete jen něco málo opravit na dvě tři hodiny. Když nejste kšeft. Ale pán je skvělej. Akorát je všude hroznej binec, tak si pak zauklízím. Už aby se z dovolené vrátila uklízecí paní. Moc se nám po ní stýská! Odpoledne přesun na chalupu. Jedno auto, jedno dítě, jeden králík, dva psi, dva dospělí a spousta tašek. Už jsme zase blízko rozhodnutí prodat oba domy a postavit za ně jen jeden. V Kokoříně. Jenže děti nechtějí, abysme jim vzali domov. Kryštof se s námi stěhoval asi desetkrát, Stela jen dvakrát - coby miminko. Jaké štěstí, že jsme stále nenarazili na ten správný pozemek s výhledem!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)