Žiju líp
















Pokud jste dnes už četli Soňu Malinovou, budete mít nejspíš pocit, že vydávám její zážitky a postřehy za své.
Ale není to tak. Neopisuju.
Včera jsme se totiž shodou náhod ocitly obě dvě na tom samém místě, aniž bychom se (bohužel) potkaly.
Na Kampě.
Nejdřív jsme si prohlédly výstavu Wintonových vlaků a poplakaly si u osudů zachráněných dětí, pak jsme se vydaly do Sovových mlýnů (hlavně na Adrienu Šimotovou). Já jsem si z dokumentu o ní aspoň zapamatovala jinou větu než Soňa: "Žiju líp, než mi dovolují mé reálné možnosti."
To je, myslím, velký dar, se kterým se setkávám hlavně u umělců. Jsou schopni obelhat realitu - v případě paní Šimotové věk, bolesti, zdravotní stav. Jsou schopni žít ve vlastním světě fantazie.
Znám tenhle stav a miluju ho.
Kéž by mi vydržel.

P.S. Ta barevná restaurace se jmenuje Luka Lu a je na Újezdě. Balkánská kuchyně. Pokud se vám stýská po moři, doporučuju.


Mezi večírkem a spánkem







Na párty jsem nakonec šla. 
Před pár minutami jsem přijela taxíkem domů. Přemýšlím, jestli ještě psát scénář, ale asi ne, neb ráno musím vstávat se Stelou. Těší mě velmi, že naposledy v tomto školním roce.
Kabelku jsem si nakonec nekoupila, protože jsem šla do DKNY a cena té, co se mi líbila, byla skoro osm tisíc. To znám teda za tu cenu lepší požitky. Třeba jakékoli cestování. A když jsem pak ve vlaku cestou zpátky četla rozhovor s jedním ekonomem, který říkal, že my, Husákovy děti, na tom budeme s důchodem zdaleka nejhůř, tak jsem byla ráda, že jsem si ušetřila osm tisíc na penzi. 

Večírek fajn, herci fajn, styděla jsem se cokoli fotit, tak jsem si vyblejskla aspoň Martina Krause, který nám hraje v seriálu zubaře a jeho odborného poradce (mého zubaře), který mu na place radí, jak a co vzít do ruky. Vrcholem jejich spolupráce bude zřejmě to, že si pan herec vyzkouší zubařit na živých lidech, jsem zvědavá, kteří zubařovi kamarádi to odnesou.

Prázdniny. Hurá!

Dobít se dokumentem


V posledních dnech píšu do bezvědomí, hádám se kvůli tomu, protože moje představy se začínají dost lišit od toho, co nakonec MÁM odevzdat. Což nikdy není pro nikoho dobré, pro diváka nejmíň. Ačkoli si to asi zase myslím jen já. Moje naštvání je tak velké, že se mi ani nechce jít pozítří na megapárty seriálu, a to jsem si kvůli tomu koupila sukni (dress code: smart casual, což Ivana velmi rozesmálo, prý se do malé večerní nenasoukám a budu muset mít velkou). Zítra jsem si dokonce chtěla pořídit i kabelku!!!
V přestávkách mezi psaním jezdím k doktorovi buď se Stelou nebo se psem.
Taky bych si uměla představit líp strávený čas.

Co mě dobíjí, jsou dokumenty.
Režisérka Helena Třeštíková slaví 65 let, opakovali s ní Na plovárně.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1093836883-na-plovarne/20236816038-na-plovarne-s-helenou-trestikovou/

A její nejnovější dílo - sběrný dokument o Jakubu Špalkovi. Dívali jsme se doma všichni a bylo to neobyčejně silné.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10217743352-zivot-s-kasparem/209572233550001/titulky

Že já nešla studovat dokument!

Víkend v barvách

Mám svoji psací mouchu. Kdykoli otevřu ntb, poskakuje po klávesnici a překáží mi. Vůbec se mě nebojí.
Skoro celý víkend jsem psala, na rozdíl od ostatních.










Dvě knihy rozhovorů

Ráda bych s vámi udělala rozhovor.
Pijete slivovici?
Ano.
A dáte si se mnou?
Dám.
Budeme tedy spolupracovat.
(Olbram Zoubek v rozhovoru s Dorou Čechovou)

Tohle byla první strana, kterou jsem v knize otevřela. A nadchla mě okamžitě, takže jsem si knihu hned zakoupila. Tedy koupila bych si ji asi stejně, ale proč nebýt nadšená, ještě než se pořádně začtu.
Skvělá kniha, četla jsem ji už dvakrát, protože jsem se k určitým věcem vracela. Na té vám v knihovně nebude sedat prach.

Pořád něco je speciál časopisu Art + Antiques, je v něm 17 rozhovorů s umělci, především výtvarníky, z nichž někteří už bohužel čerstvě nežijí. Je to trochu náročnější čtení - zejména pro nevýtvarníka jako jsem já, ale o to víc mě jejich myšlení, vidění a tvoření fascinuje. Mám ráda, když si připadám tááákhle maličká.
A to tady rozhodně jo.







Po deseti letech








... máme na wc světlo nad umývadlem. Mělo by být sice nad zrcadlem, ale zrcadlo pořád ještě chybí. Třeba ani nebude. Vyzkoušíme. A v koupelně máme nové světlo taky. Tam to šlo rychle. Protože bylo opravdu nové. Na záchodě je výhra z aukra. Tohle světlo dalo panu elektrikáři zabrat. Dával ho dohromady skoro dvě hodiny. Moje nadšení z výborného kaufu nesdílel. 

Naše moře






Strašně psaní. Opravdu strašně.
Cherry si předevčírem v poli obilí prořízla osinou oko. Takže jsme u veterináře zase pečení vaření. Naštěstí se jí to (snad) docela hezky hojí.
Letos asi nikam k moři nevyrazíme, neb moje léto bude pracovní, tak aspoň říkáme, že si jdeme dát drink k našemu moři. Uklidňuje mě pohled na vodu, na nebe a tak. Jsem za tohle zákoutí vděčná.


Vycházející hvězdy




Dnes jsme se byly se Stelou podívat na přehlídce studentských filmů střední reklamní a umělecké školy Michael. Nešla jsem tam s velkým očekáváním, spíš jsem chtěla Stele ukázat, že existuje i jiná cesta, než jsou normální netvůrčí střední školy.
Ovšem byla jsem naprosto u vytržení z toho, jak většina těch filmů a filmečků byla výborná. To jsem vůbec nečekala. Leccos jsem si odnesla i sama pro sebe a Stele se to taky moc líbilo. Ta by tam nastoupila hned!
Smekám.