Dnes divnej den. Naštěstí už je to včera. Nelze se nedozvědět, že I.B. spáchala sebevraždu. Bydlela dvě vesnice od nás. Vlak nejezdil, takže Stela se nedostala ze školy domů, musela jsem pro ni jet a nestihly jsme holiče. Ale co, jsou horší věci. Celej večer přemýšlím i o Anně Karenině. Co člověk musí cítit, aby udělal takový čin?
Pekla jsem. Nikdy se mi nepovede, aby buchta vypadala normálně. Ale skoro vždycky je dobrá.
Konečně kniha mého gusta!
Suzanne Renaud, francouzská básnířka, byla manželkou Bohuslava Reynka a bydlela s ním na statku v Petrkově. Básník, který měl být zapomenut. Naštěstí nebyl a teď má velkou výstavu v Jízdárně Pražského hradu. Chystám se tam. Knihu hltám. Každé slovo. Je výborná.
Zítra, tedy vlastně už dnes, odjíždíme na sever. Na přátelskou návštěvu NDR. Na Rujánu. Nikdy jsem tam nebyla, ale to slovo mi zní socializmem. Tam se mohlo vycestovat. Jedeme tedy svátek práce oslavit tam. Loni jsme byli na Usedomu, o pár desítek km blíž a přišlo nám to tam zajímavé.
Internet je v našem hotelu pouze ve společných prostorách za 2 Eura/hod, tak snad se mi povede připojit a něco napíšu.
Přeju všem hezký první máj. Líbejte se. A neskákejte pod vlak.