Přílet

Dnes jsme přiletěli, je vedro, pláže plné, moře studené, vyhřívané bazény akorát. Bydlíme v hotelu, v části s apartmánovými pokoji. Takže si třeba můžeme něco uvařit nebo pustit elektrickou plotýnku, když je nám večer zima. Což jsme právě udělali a je to dost prima. Holanďanky i večer chodí v šortkách, já mám tlustý pletený ponožky. Ty si balím do kufru i k plavkám. Člověk nikdy neví.
 
K obědu jsme měli místní čerstvou rybu, na to se vždycky těším nejvíc. Jinak jsme toho ještě moc nestihli, na dnešek jsem spala hodinu, takže jsem trochu dospávala. A přečetla jsem půl knihy Michala Viewegha, kterou jsem původně měla do letadla, ale nenašla jsem brejle (naštěstí byly v kufru). Za chvíli půjdeme spát, jen co vymyslíme, co se zítřejším posledním dnem v roce. Když jsme byli na Kanárech minule, dívali jsme se chvíli v tv na německý silvestrovský zábavný pořad a byli jsme z toho vyděšení. Humor a jódlování jako v osmdesátých letech!
 




 

Ještě trochu ozdob

Děkuju mockrát mé čtenářce, která mě poslala na výstavu ozdob do Strahovského kláštera. Byla jsem nadšená! Nikdy jsem neviděla pohromadě tolik ozdob a některé byly dokonce s cenovkami. To pro mě má značný význam, protože jsem zjistila, že když budu pilně sbírat, tak jednou moje děti můžou mít věno. Nejsem dobrá investorka, resp. nejsem vůbec žádná investorka, jsem jen spotřebitelka. A skloubit vášeň s investicí (čili cit a rozum), je pro mě úplně nová disciplína. Aspoň si své kaufy můžu odůvodnit.
 








 
Začínám balit a vůbec mi to nejde od ruky. Hlavně hledání letních věcí ve skříni je opravdu zábava. Nemůžu si vůbec vzpomenout, co jsem to v létě jenom nosila?! Asi to samý, co teď.
Pokud vám Ježíšek nadělil peníze a chcete si něco koupit, rozhodně se vypravte do Fashion Arény. My tam dnes vyrazili pro kufr a téměř za vietnamskou cenu jsme tam koupili samsonite. No, trochu přeháním, ale slevy mají obrovské. Např. v Desigual až 70%. Ulovila jsem úžasné triko za tři stovky. Ale pak už na nic dalšího nebyl čas, ani chuť.
 
Mějte se krásně a s koncem roku se ozvu v plavkách.
A možná se v nich vyfotím na hotelovém balkoně se zataženým břichem jako matka Ornelly Štikové. (To je fotka, která mi od léta nejde z hlavy, přitom vůbec nejsem sběratelka úchylností.)
Tak pa!
 

Olbram

Včerejší druhý svátek vánoční v počtu 12 lidí u nás doma se náramně vydařil. Snědeny tři husy se zelím a bramborovým knedlíkem, marinovaný losos s limetko-mandarinkovou omáčkou, husí vývar, šoulet, pudinkový trifle podle Dity P. a mnoho dalšího.  Je hezký spolu sedět u jednoho stolu, povídat si a jíst. Akorát ty přípravy jsou značně náročné. Ale vyplatí se.
 
V neděli jsme byli na Hradě na výstavě Olbrama Zoubka a je to zážitek. Pokud ho máte rádi a chcete si to užít, neberte s sebou děti. Zase jsme byli jediní a Stela se nám z tý přemíry kultury už úplně zhroutila. Sochy jí přišly strašidelné až odporné, na báječný dokument o panu Zoubkovi, který tam vysílají, se vydržela dívat pár minut. Inu, malá intelektuálka. Já ho hltala. Miluju jeho postoje, názory, jednou jsme se s ním setkali na výstavě jeho první (dávno již zesnulé) ženy Evy a on nám povídal o její tvorbě ...
Koupila jsem si knihu rozhovorů Život a sochy Olbrama Zoubka a balím ji s sebou k moři. Jen jsem nahlédla a hned se mi chtělo ji přečíst. Ale ještě nemůžu, mám povinnosti. Zítra balíme, pozítří ráno přesun do Mnichova, popozítří pak odlet. Určitě ještě do tý doby stihnu něco napsat na blog.
 












 
 

Minimalistický Štědrý večer





 
Včera jsme si to opravdu hezky užili. U večeře jsme poslouchali Český rozhlas Dvojku - nejprve Rybovu Mši vánoční, pak recitaci Zdeňka Štěpánka (Nezvalovy verše), posléze koledy. Nádhera! Nebála bych se to nazvat skoro intelektuálním Štědrým večerem a mé srdce plesalo! A když jsme posléze zjistili, že jsme opravdu všichni dodrželi dohodu o neobdarovávání se a pár dárků dostala jen Stela, fakt se mi to moc líbilo.
Jediné, čeho jsem se bála, že mi bude chybět ten pocit z rozbalování nových knížek a jejich vůně. Pro jistotu jsem si nějaké neslavnostně koupila už minulý týden a brzy vás s nimi seznámím.

Přípravy/ Návrat do dětství

Dnes jsem oželela tradiční procházku, všechno zkrátka stihnout nejde. Naplánovala jsem si totiž, že konečně vystavím svoji sbírku vánočních ozdob, abych je mohla předvést svým hostům. Dnes jsme jen ve čtyřech, ale pozítří nás bude trojnásobek!

Díky vybalování ozdob jsem se vrátila do svého dětství, protože hodně jich mám z domova od rodičů. Krásné chvilky. Byla jsem v tu chvíli sama a líbilo se mi to moc. To by stejně nikdo jiný nepochopil.
Konečně mám své poklady v milé skříňce, která tu od ledna stála prázdná.

Přeju vám krásný Štědrý den i večer a děkuju za vaši přízeň.
Je pro mě velmi cenná.
Dojetí.
















Třiadvacátého

 
Dnes šedesát tři pracovních mailů, jedno pf mailem, tři esemeskou, žádné poštou. Budu psát i v noci. Moje nestíhání a dávání přednost kultuře mě dohonilo. Nestihla jsem dopsat scénář a udělat opravy oprav scénářů.
Dopoledne jsem přes skype natřikrát radila Kryštofovi, jak udělat bramborový salát ke štědrovečerní večeři, kterou budou mít o deset hodin dřív než my. Sama jsem ovšem zapomněla dát vařit brambory, takže až teď. Poprvé v životě budeme dělat salát až ráno.
Zítra už něco vánočnějšího.
To totiž jediný den nepíšu.
Aspoň doufám.
 
 

Lucerna

Divím se, že se divím, že nemám čas na psaní, když pořád někde courám.
Včera se konal v Lucerně velký koncert na podporu tradičního předvánočního bazaru Ani Geislerové a Táni Vilhelmové.
Byl to zážitek!
Velmi uvolněná atmosféra, lehce kaskadérské kousky - to když Táňa stála na zábradlí na 1. balkonu, kde jsme seděli, skopla lodičky na jeviště a slezla dolů po světelné konstrukci. Celý sál zpíval koledy, pak hymnu (včetně slovenské části), o půlnoci jsme odcházeli všichni jak po extázi.
Stela zase nejmladší.
 























VÁNOČNÍ  BONUS