Vídeň jsme si i přes antibiotika a antivirotika užili. Večer bylo krásně jako v létě a speciální nenápadně vyhřívané zahrádky lákaly k posezení. I nás. Opět jsme zašli do naší oblíbené hospody, kterou si pro sebe nazývám U tygra po vídeňsku. Je velmi osobitá, spíš je to takový pajzl v dobrém slova smyslu. Sedáváme ve výčepu, kde je možné kouřit, přestože většinou nekouříme. Ale je tam báječný výhled do kuchyně, k pípě a na hosty. Chodí sem prostě všichni. Studenti, topiči, básníci, staré paní s perlovými náhrdelníky, chlapci z křesťanského kroužku i s panem farářem, cizinky s kabelkami Louis Vuitton, cyklisti ... ceny mírné, řízek přes celý talíř, ale adresu si pořád nepamatuju. Ale když zahnete za Nespressem doprava, je to první hospoda hned po pravé ruce. Nefotila jsem, přišlo mi to nestylové.
A propós Nespresso. Zrovna začali prodávat novou limitovanou edici Crealto, síla 8. V jejich shopu si ji můžete sami připravit. Zadarmo. S čistým svědomím vřele doporučuji, koupila jsem si domů 6 krabiček.
Ubytování ... většinou bydlíme v Novotelu, je to prý takový standard, ale já bych se nebála označení trochu luxus. Jenže Novotel byl vyprodaný, takže jsme našli jiný hotel, 60 éček na noc mi zase nepřišlo tak úplně málo, ale bylo to málo. Ubytovna. Všechno sice čisté, nové, podsvícené lišty po obvodu pokojíku, ale sprchový kout a koupelna jsou součástí pokoje. Nevím, jak vy, ale já i po 24 letech manželství mám ráda trochu soukromí. Aspoň že na záchod vedly dveře. V osm ráno na nás bez varování vlítla uklízečka.
S milencem sem rozhodně nejezděte :-)
V pátek Hundertwasser. Tedy Kunst Haus Wien. Stálou výstavu už znám nazpaměť, ale vždycky se tu koná ještě jedna, většinou fotografická. Tentokrát retrospektiva Elliotta Erwitta. Nádhera! Po snídani ve zdejší kavárně (taky tradice) jsme tam vydrželi dost dlouho. Dobrá výstava je pro mě ta, ze které vyjdu ven a vidím svět jinak. Líp. A to se přesně stalo. Fotit se tam nesmělo, takže na vás nemůžu ani kousek přenýst. Musíte se snažit sami.