Když sjedete o pár příspěvků níže, najdete článek s názvem Fascinace modrou igelitkou. Píšu tam o tom, kterak jsem byla omámena obrazem Krištofa Kintery. Pár dní poté mi přišel od mého otce balíček zvláštních rozměrů (normálně mi totiž posílá tlusté obálky plné výstřižků o zdraví, výchově dětí a jiných odvětvích, ve kterých bych se podle něj měla zlepšit). Už když jsem obraz vytahovala, začala jsem se hlasitě smát. Nakonec jsem dostala úplný záchvat smíchu. Když napíšu, že jsem se válela po zemi, nejsem daleko od pravdy. Můj tatík mi totiž vyrobil KOPII. A ještě to tam napsal, protože ví, že nesnáším plagiátorství.
V těchto činnostech je můj tatínek odborník. Kdysi prodával jeden starý obraz a protože ovci v popředí chyběl kus těla, otec ho vodovkami domaloval. Německý starožitník se pak dost podivoval a říkal, že ta ovce je zu lang (příliš dlouhá).
Jednou se táta určitě stane mou filmovou postavou. A mamka taky, protože vydržet celý život ve svazku s ním, vyžaduje nadpozemské schopnosti.
Pak nepište, když máte doma takovou inspiraci!