Natřu to

Dnes jsem přijela navečer z pracovní schůzky, vyvenčila psy a začala připravovat hostinský pokoj pro moji mamku, která zítra přijede. Přemístila jsem nábytek a na zdi se objevily čmouhy. To se mi nelíbilo. Napadlo mě, že pokoj teda vymaluju. Barvu základovku mám doma vždycky, v naší rodině je to nutnost asi jako bobkový list. Ale nenašla jsem váleček a tyč na něj, takže jsem jenom zatřela štětcem čmouhy.

Pak jsem se podívala na chodbu, a víc než jindy mi začaly vadit fleky, které jsou vesměs od jízdy na skejtu, kolečkových bruslích, koloběžce a všem, na čem se u nás permanentně někdo prohání. 
Naše chodba je totiž k tomu jako stvořená.

Takže jsem ty fleky taky natřela na bílo. Aby to jako bylo čistý. Akorát, že podklad je do růžova, takže teď máme chodbu jako kdyby ji vymaloval Vladimír Komárek, určitě znáte jeho obrazy. 
O patinu jsem se nesnažila, ta už stejně nefrčí.

Příběh naší růžové chodby je takový, že jsem ji chtěla od malíře vymalovat na brokátově šedo, jenže on z míchárny barev přinesl tenhle odstín. A byl už chudák takovej starej a udřenej, že jsem mávla rukou a řekla jsem si, že až odejde, tak to přetřu nějakým jiným odstínem.
No a máme to takhle už pár let.
Pan malíř mezitím umřel.
Určitě najdu jinýho, ale pořád nejsem rozhodnutá, jakou barvu sem dát.
Pohrávám s tabulovou černí, ale nevím.
Počkám, až zbrousíme a natřeme podlahy, pak mě třeba něco napadne.









Dvě zdánlivě stejné lopatky.
Tu vpravo mám dlouho a mám ji ráda, tak jsem si zakoupila stejnou novou.
Problém je ovšem v tom, že stará lopatka je zakončená zelenou gumou a nová zelenou umělou hmotou. Zřejmě se tím snížila cena, ale výsledek je ten, že se na ni nedá namést smetí.
Takže používám zase tu starou.
To asi nebude ta "trvalá udržitelnost, která je hlavní hnací silou a nedílnou součástí ikea strategie".
Neudržitelně ji vyhodím do tříděného odpadu, ať se aspoň recykluje. 

8 komentářů:

  1. Tyhle hurá akce mám taky, až na to, že se neobtěžuju odsunout a přikrýt nábytek.Tím pádem občas něco přijde k újmě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Soňo, ani já. Nefotila jsem, ale na posteli zůstaly i peřiny!

      Vymazat
  2. Lucie já Vás milujuuuuu!!! ty šmouhy!;-DDD

    OdpovědětVymazat
  3. ...natřu to je super, není nad to rozbíjet stereotypy, chodbu bych nechala umělecky nejednotnou :-)zdravím jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Ja všetko naše natieranie nazývam industrial :-).
    Proste to inak nevieme. Ja s mužom.
    Sama ,,nešachťórujem,, a muž zase bezo mňa ,,likviduje,,. Výsledok je industriálny štýl a so kľudná.
    Tabuľovka je super!
    Vždy keď niečo natierame (teraz dvere v exteriéri), donatierame škrabance všade po byte a je to!
    Je to prvá farba z ktorej som paf, povrchy s ňou sú samoudržovacie a ,,teplé,, a zemite!

    OdpovědětVymazat
  5. Malovat jsem začala v pátek. Na přání dcery, jednu zeď v jejím pokoji na černo. Chtěla ho na černo celý, umluvila jsem to jen na tu zeď. Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že by to mohlo vypadat zle.Ale. Koupila jsem na dovolené tubu černé akrylátové tónovací barvy a tu jsem se pomocí štětce jala aplikovat v pátek. Měřítko 1:0, když jsme chtěli výslednou černou a ne šedou. Nevyšlo to na 3 čtvereční metry. Takže v sobotu za časného rána busem do Jesenice do malířského centra (neřídím), tam jsem se dozvěděla, že do půl roku by zeď začala prášit pigment, takže jsem koupila penetraci a namíchaný černý Balakryl a znovu. Teď jsem sundat ten okvětní lístky lustru ve tvaru kopretiny a budem vymýšlet, jako ho kreativně přetvořit, aby odpovídal vkusu jedenáctileté "metalačky." Z OH jsem neviděla ani zahájení, což mě moc mrzí, nikdy mi alespoň to neuniklo. Začínám si připadat něejaká marná.

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě než jsem si přečetla komentář pod lopatkou, jsem se na ni stihla vzteknout:-)Mám ji taky doma a vůbec nemete, to dole je tak pitomě zahnuté nebo co, vždycky si říkám, že si koupím novou a pak na to zapomenu, ale když ji mám použít, strašně se vztekám, že je nefunkční. A vidím, že se nevztekám sama, to mě pobavilo:-):-):-)

    OdpovědětVymazat