Píšu, peču, miluju





Od 17:43 do 20:04 snad každé 3 minuty mail a hned na to moje odpověď.
Do toho brambory a stejk na plotně, perník v troubě, v chalupě hladový holky a psi, vedro, já zpocená durch. 
Vyřešen úvodní song seriálu, sice kompromis, ale nikdo neodchází uražen nebo naštván, ba naopak. Už víme, kdo bude zpívat, kdo zaranžuje a jakej text. Je to fajn, Stela jásá. protože se jí splnil maličkej sen. Snad schválen i billboard, ze kterého stříká testosteron na všechny strany - jak trefně poznamenala Magdaléna.
Takhle vypadá moje volno.
Adrenalin. Energie!

Začínají se mi zpomalovat data, mám jen omezený přísun a signál hledám, kde se dá.
Takže možná tohle je poslední příspěvek z chalupy.
Jsem tady šťastná.
Někdy i bez příčiny.
Sama to nedokážu pochopit, ale jsem. Strašně!


6 komentářů:

  1. Zemitý život....
    ...zemitá omietka, tam vykúka...
    ...z tej zemitej tlupy ide dobrá energia :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, moc příjemná místnost.

    Mně připdá, že jsi šťastná, protože se dokážeš nadchnout a zažrat do něčeho a dotáhnout to.

    Já se taky dokážu nadchnout, ale to pracovní delší náporovité zažrání zažívám jen někdy a dotahování málokdy; možná proto, že i když něco dotáhnu, nic se pak nestane, je to zase fuč, jede se dál, žádná "dotočná" se nekoná :-).
    Ještě když si představím, že ty makáš sama, do toho zároveň ale tolik a tolik komunikace s dalšíma lidma ... zodpovědnost a přitom navíc vydáváš sebe ... To mi na tom připadá nejtěžší; že píšeš, jsi autor, něco z tebe to je, a pak se to tisíckrát předělává a tebe to nefrustruje tak moc, aby tě to odradilo, ty to vydržíš a dojde to k týmovému výsledku. To zažrání zvítězí.

    OdpovědětVymazat